Většina hvězd ve vesmíru skončí jednoho dne jako bílý trpaslík. Stane se tak i v případě našeho Slunce: Nejdříve zvětší svou velikost a stane se rudým obrem. Později odhodí svou plynnou obálku a zbude z něj bílý trpaslík – malé, husté a horké těleso obklopené mlhovinou.
Extrémně těžký
Bílý trpaslík je skutečně extrémním objektem. Jeho hmotnost je obvykle okolo poloviny Slunce, ale může být i hmotnější. Jenže zatímco Slunce je stokrát větší než Země, typický bílý trpaslík se svou velikostí podobá naší planetě. Co to znamená? Bílý trpaslík má velmi vysokou hustotu. Kostičku materiálu z bílého trpaslíka o hraně jeden centimetr byste ani neuzvedli - její hmotnost by byla okolo jedné tuny!
Družice Gaia
Ačkoli je bílý trpaslík "konečná" vývoje hvězdy, neznamená to, že zůstává v klidu – s jeho jádrem se dějí zajímavé věci. Zjistili to vědci z Univerzity ve Warwicku, kteří využili data z evropské kosmické družice Gaia. Díky nim analyzovali barvu a svítivost 15 tisíc bílých trpaslíků, kteří se nacházejí do vzdálenosti 300 světelných let od nás. Výsledkem analýz je zjištění, že jádra všech bílých trpaslíků postupně krystalizují.
Miliardy let
Při krystalizaci dochází k pravidelnému uspořádání částic do krystalové mřížky. Z původně žhavého materiálu v jádru hvězdy se tak stává pevná hmota. Je to podobné, jako když se voda na Zemi mění postupně v led. V případě jader bílých trpaslíků jde o kovový vodík a uhlík. Krystalizují všichni bílí trpaslíci, ale ti velmi hmotní procházejí tímto procesem dříve. Například naše Slunce se stane bílým trpaslíkem za pět miliard let a dalších pět miliard let mu potrvá, než zkrystalizuje.
Omlazení hvězdy
Bílý trpaslík má teplotu několika desítek tisíc stupňů Celsia a postupně chladne. Teplo, které se uvolňuje v průběhu několik miliard let dlouhého procesu krystalizace, zpomaluje ochlazování hvězdy. V důsledku toho přestanou bílí trpaslíci slábnout a vypadají asi o dvě miliardy let mladší, než ve skutečnosti jsou. Pro astronomy je to důležitý poznatek: Bílí trpaslíci se používají pro odhad stáří útvarů, ve kterých se nacházejí, jako jsou třeba hvězdokupy. A tyto odhady pak mohou být kvůli krystalizaci méně přesné.
Planety u bílých trpaslíků
Než se z hvězdy stane malý bílý trpaslík, projde fází rudého obra. Mohou ji přežít případné planety? V případě sluneční soustavy se Slunce nafoukne natolik, že pohltí Merkur, Venuši a pravděpodobně i Zemi. Dráhy ostatních těles mohou být pozměněny. Může tak dojít ke srážkách těles jak mezi sebou, tak i se samotným bílým trpaslíkem. V atmosférách mnoha bílých trpaslíků našli vědci chemické prvky, které tam nemají být. Jedná se o zbytky planet a planetek, které se s bílým trpaslíkem srazily. Takže pokud bude lidstvo za pár miliard let ještě existovat, nezbude mu, než se přemístit na jiná tělesa sluneční soustavy nebo dokonce sluneční soustavu zcela opustit. Času na to máme dost.
