První nejisté kroky Neila Armstronga na Měsíci sledovaly v přímém přenosu u televizních obrazovek miliony lidí po celém světě. V Oválné pracovně Bílého domu i americký prezident Richard Nixon. Američané to dokázali, ale vyhráno ještě nemají – proto měl Nixon připravený nejen oslavný projev, ale i smuteční v případě, že se během mise Apollo 11 něco zvrtne.
Start Apollo 11
Mise Apollo 11 odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě 16. července 1969 a o tři dny a 384,500 km později doletěla na oběžnou dráhu Měsíce. Astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin se nasoukali do lunárního modulu, zatímco Michael Collins zůstal ve velitelském modulu.
Měsíc jako střelný prach
A jaké to na Měsíci vlastně je? Podle astronautů je měsíční prach jemný jako sněhové vločky, a přitom drsný na omak, na povrchu trochu kluzký a je cítit jako střelný prach nebo použitá petarda. Chůzi ve skafandru usnadní slabá gravitace, Měsíc má sotva 17 procent gravitace Země.
Propiska zabránila tragédii
Po 21 hodinách a 36 minutách na povrchu Měsíce ještě astronauti vztyčili americkou vlajku a zamířili zpátky k lunárnímu modulu. Tam se jim zatajil dech – páčka k zažehnutí motorů se totiž ulomila a bez ní se z povrchu Měsíce už nedostanou. Řešení? Stačilo do otvoru prostrčit propisku a s ní motor nastartovat. A pak hurá zpátky na Zemi.
Na Měsíc a zpět s primitivními počítači
Americká letadlová loď USS Hornet už slavné astronauty vyzvedla z Pacifiku nedaleko Marshallových ostrovů 24. července 1969. Po nezbytné karanténě si Armstrong, Alrdin i Collins mohli užívat zasloužené slávy. Dnes se to může zdát jako nic, ale úspěch Apolla 11 byl o to větší, že to Američané dokázali s pomocí počítačů, jejichž výkon dnes překoná i obyčejná kalkulačka.
