S jistotou víme, že nikdo zatím nešel s mimozemšťanem na kafe. Lze tedy tvrdit, že život ve vesmíru neexistuje. Na druhou stranu, nikdo jeho existenci spolehlivě nevyvrátil. Ono to ani nejde. Důvodů je celá řada a jedním z těch nejpádnějších je fakt, že za posledních 40 let prozkoumali astronomové pouhá 4 % viditelného vesmíru. Že jim na přístrojích nezapípala zpráva od vesmírného souseda, může znamenat, že se dívali špatně a čeká je ještě spousta práce.
Mimozemšťané již brzy!
Anebo je to naopak? S moderními počítačovými nástroji se zrychluje analýza dat zachycených z hlubin vesmíru. Umělá inteligence je schopná upozornit na anomálie, které mohou přivést vědce na stopu mimozemšťanů. Odborníci z americké vesmírné agentury NASA dokonce tvrdí, že důkaz o životě mimo naši planetu získají do několika let. Založili proto skupinu The Center for Life Detection Science (CLDS – Centrum pro výzkum signálů života), která má za úkol přicházet s postupy pro hledání nejrůznějších typů života.
Od červíka k UFO
Mimozemšťan totiž nemusí nutně vypadat jako dvoumetrový šedivák s obříma očima, který v létajícím talíři dělá kruhy v obilí a unáší farmářům krávy. Klidně může být viditelný jen pod mikroskopem, protože jde o bakterii nebo červíka. I tak malý mimozemšťan by byl pro vědu přelomový: Potvrdil by, že život může vzniknout i na jiných planetách, než je Země. A když by to tak bylo, pak se dá představit, že někde v odlehlém rameni naší spirální galaxie poletují i šediváci ve svých talířích.
Pátrání na dalších planetách
V roli hlavních podezřelých vystupují v posledních letech exoplanety, tedy planetární tělesa umístěná mimo naší vlastní soustavu. Astronomové jich znají tisíce, ale těch, které by se pohybovaly v obyvatelné zóně, moc není. Obyvatelnost znamená, že planeta dostává od své domovské hvězdy podobné dávky energie jako Země od Slunce. Není tedy ani příliš žhavá ani ledová a podporuje svým prostředím vznik života, jak ho známe.
Haló, je tam někdo?
O exoplanetách dokážou astronomové zjistit poměrně hodně informací. Používají transmisní spektroskopii, při které měří chemické složení vzdálené atmosféry. Mohou tak například narazit na přítomnost kyslíku. To ale nic neznamená. Mimozemský život na předcivilizační úrovni tímto způsobem neodhalí. K tomu bude zapotřebí lepších detektorů života anebo rovnou přistát na planetě se sondou. Vzhledem k tomu, že exoplanety jsou několik světelných let vzdálené, chvíli to potrvá.
Šum vesmíru
Vyspělá civilizace by o sobě dala vědět jinak, třeba rozhlasovým a televizním vysíláním. I to naše se šíří vesmírem v jakési bublině, jejímž středem je Země. Například zpravodajství z druhé světové války je momentálně v blízkosti hvězdy Aldebaran 64 světelných let daleko. Jeho kvalita je ale po dlouhé cestě, během níž se signál rozpadal, tak mizerná, že se nedá rekonstruovat. Stačí pár světelných let a signál zaniká v rádiovém šumu vesmíru.
Technosignály
Co ale nezanikne, to jsou takzvané technologické podpisy, tedy vedlejší příznaky mimozemské civilizace na základě její vyspělosti. Třeba cizí vesmírná plavidla by na sebe upozornila výrazným vyzařováním. Planety osídlené civilizací na úrovni srovnatelné s tou naší by zase vykazovaly vyšší koncentraci umělého světla a tepla (jako to dělají pozemská města). Detekovat je umí současné teleskopy. Zatím ale nic nenašly.
Život na Marsu?
Oproti hlubokému vesmíru je naše sluneční soustava relativně dostupná. S jistotou víme, že ji nesdílíme s jinou vyspělou civilizací, ale stejně v ní může být život. Třeba na Marsu – v jezeře, které je podle pozorování sondy Mars Express ukryto pod marsovským jižním pólem. V extrémních podmínkách možná žijí bakterie anebo se zde nachází mrtvé schránky živočichů stejně jako v extrémním jezeře Vostok pod antarktickým ledem.
Překvapení na Europě
Největší naděje jsou ale upřené k Jupiterovu měsíci Europa, který pod povrchem ukrývá rozlehlou vodní masu (až 18 procent celkového objemu; pozemské oceány tvoří pouze 0,12 procent objemu naší planety). Zda v ní něco žije, zjistí už za 6 let modul Europa Lander, který má odstartovat v rámci mise Europa Clipper již roku 2023.
Našli jsme mimozemšťany!
10 případů, kdy jsme si to mysleli
1967
Pravidelné signály z jednoho bodu nebyly zdrojem vysílání mimozemské civilizace. Astronomové jen narazili na pulzary, rotující neutronové hvězdy vyzařující elekromagnetické záření.
1976
Sonda Viking 1 vyfotila na Marsu útvar připomínající lidský obličej. Důvodem je souhra nasvícení a špatného rozlišení foťáku, jak dokázaly pozdější mise.
1977
Rádiový teleskop zachytil výrazný 72 sekund dlouhý signál ze souhvězdí Střelce. Už se nikdy nezopakoval.
1996
NASA oznámila, že na 13 000 let starém asteroidu z Antarktidy našla zkamenělé organismy z vesmíru. Pocházely však ze Země.
1998
Dvacet let letí světlo od systému EQ Pegasi, ze kterého astronomové zachytili minuty dlouhý signál. Nadšení vystřídalo zklamání, když zjistili, že za něj může prolétávající satelit.
2003
Analýza DNA prokázala, že kostra nalezená v chilské poušti Atacama není mimozemská, ale jde o znetvořený lidský plod.
2005
Hvězda KIC 8462852 je 1400 světelných let vzdálena a divně "bliká". Nejde o působení civilizace, ale o pravidelný průchod prachovým oblakem.
2014
Australští a švýcarští astronomové zjišťují, že jejich teleskopy nechytají mimozemské signály, jak si mnoho let mysleli, ale vyzařování místní mikrovlnky.
2018
Doutníkovitý asteroid A/2017 U1 nazývaný Oumuamua proletěl naší soustavou a vyvolal otázky, zda nejde o vesmírnou loď. Nejde. Na signály nereagoval. A pak – je celý z ledu.
2019
Pouhé tisíciny sekundy trvají rádiové signály přicházející z galaxie 1,5 miliardy let vzdálené. Kanadští astronomové se domnívají, že jde o projevy pulzaru, tedy neutronové hvězdy.
