Úsilí desítek tisíc lidí, roky příprav, výcviků a testovacích letů okolo Země i Měsíce. To vše se zhmotnilo ve středu 16. července 1969 ráno amerického času. Na floridském Mysu Canaveral zaburácely motory nejsilnějšího stroje, který kdy člověk vyrobil a více než stometrový kolos jménem Saturn V se vydal k Měsíci. Na jeho palubě byli tři astronauti: Neil Armstrong (velitel), Michael Collins (pilot velitelského modulu) a Buzz Aldrin (pilot lunárního modulu). Jejich cílem bylo stanout jako první lidé na Měsíci. Bylo to pouhých osm let po první návštěvě člověka ve vesmíru.
Apollu stačil jeden start
Na celý let k Měsíci stačil jeden start rakety Saturn V. Při něm se do vesmíru dostala loď Apollo i lunární modul, který byl "pod" lodí. Astronauti se ve vesmíru s lodí od rakety odpojili, otočili a po připojení k lunárnímu modulu ho vytáhli ven. Měsíc je od Země vzdálen asi 340 tisíc kilometrů. Apollo 11 tuto vzdálenost urazilo za tři dny.
Dne 19. července zažehli astronauti za odvrácenou stranou Měsíce motor a kosmická loď se dostala na oběžnou dráhu našeho vesmírného souseda. Druhý den se Armstrong a Aldrin přesunuli do lunárního modulu a zahájili sestup k Měsíci. Collins na ně zatím čekal ve velitelském modulu. Jednalo se o velmi riskantní manévr, který málem skončil neúspěchem. K dosednutí na povrch došlo jen 30 sekund před vyčerpáním paliva.
Orel přistál
Krátce po přistání oznámil Armstrong: "Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!" Tranquility označovala Mare Tranquillitatis (Moře klidu), kam přistál modul Eagle – Orel. Nešlo ale o pozůstatky skutečného moře. Jak moře se označují tmavá místa na Měsíci, která můžete vidět i pouhým okem. Jedná se o ztuhlou lávu, která má jiné složení než okolní povrch, a proto se jeví tmavá. Jediný, kdo na ně nevkročil, byl Collins pilotující loď Columbia kolem Měsíce.
Na Měsíc a zpátky
Šest a půl hodiny po přistání se noha Neila Armstronga dotkla povrchu Měsíce. Stalo se tak 21. července 1969 ve 3:56:15 našeho času. První procházka po Měsíci trvala 2,5 hodiny. Astronauti vztyčili americkou vlajku, rozmístili vědecké experimenty, pořídili fotografie a posbírali 22 kilogramů vzorků měsíčních hornin. Celkové strávili na Měsíci 21,5 hodiny. Po startu z povrchu se lunární modul spojil s velitelským modulem a začal návrat domů. Před vstupem do atmosféry se velitelský modul odpojil od servisní sekce a otočil se tak, aby jeho tepelný štít směřoval k atmosféře. Po průletu atmosférou se rozvinuly padáky a loď dosedla 24. července do oceánu.
Program Artemis
Program Apollo pokračoval ještě několik let. Od roku 1972 ale člověk na Měsíci nebyl. Snížil se dokonce i počet automatických sond pro výzkum Měsíce, a to zejména těch, které přistály na povrchu. V posledních letech se situace začíná měnit. Američané měli plán uskutečnit pilotovaný let na Měsíc okolo roku 2028. Letos ale americký viceprezident Mike Pence oznámil, že let proběhne do pěti let. Program se má jmenovat Artemis. V řecké mytologii je Artemis bohyně lovu a Měsíce a sestra Apollona.
Přes vesmírnou bránu
Návrat na Měsíc bude trochu komplikovanější. Rozhodně nepůjde jen o jeden start, jako tomu bylo u Apolla. Nejdříve by měla na oběžné dráze Měsíce vzniknout orbitální stanice Gateway (Brána). Astronauti přiletí k této stanici v chystané kosmické lodi Orion. U stanice přestoupí patrně do přeletového modulu a vydají se na nižší oběžnou dráhu Měsíce, protože stanice bude obíhat velmi vysoko nad povrchem. Poté přestoupí do lunárního modulu a vydají se na povrch. Lunární modul bude mít opět přistávací a návratovou část.
První mise poletí na oblet
Začátek programu Artemis bude trochu podobný Apollu. Mise Artemis 1 má uskutečnit nepilotovaný let Orionu okolo Měsíce. Mise Artemis 2 bude podobná, ale Loď už ponese astronauty. Artemis 3 má dopravit astronauty na Gateway, aby se mohli vydat na povrch. Kromě návratu člověka na Měsíc po více než 50 letech, by se po povrchu měla projít také první žena.
Budoucnost letů na Měsíc
Raketa Saturn V
Ohromný kolos o výšce 110 metrů a hmotnosti 2900 tun byl rozdělený na tři části, které se během letu postupně odpojovaly. Odlepení od Země zajistilo pět motorů F-1 na kerosin a kyslík. Druhý stupeň pohánělo 5 motorů J-2 na kapalný kyslík a vodík. První dva stupně vynesly náklad na oběžnou dráhu Země. Třetí stupeň poháněný jedním motorem J-2 pracoval během startu dvakrát. Poprvé dostal loď Apollo s lunárním modulem na parkovací dráhu kolem Země a při druhém zážehu dostal loď a modul na cestu k Měsíci.
