Hvězdy a celé planetární soustavy vznikají z oblaku plynů a prachu. Hvězdy podobné Slunci žijí přibližně deset miliard let. Poté zvětší svůj objem, odhodí plynnou obálku a na jejich místě zůstane jádro bývalé hvězdy. Říká se mu bílý trpaslík. Za 10 miliard let se to stane i našemu Slunci.
Tanec bílých trpaslíků
Vesmír je bílých trpaslíků plný. Astronomové na slavné americké observatoři Palomar jihovýchodně od Los Angeles nedávno našli další dva. Objev učinili na 71 let starém dalekohledu, který každou noc fotí celou oblohu a zaměřuje se na hledání supernov a různých exotických objektů. K těm nové přírůstky pojmenované ZTF J1539+5027 bezpochyby patří.
Hvězdy neuvěřitelně blízko
Nově objevené hvězdy kolem sebe obíhají každých 7 minut a přitom jsou pouze 70 000 kilometrů vzdálené. Je to jeden z nejrychlejších tanců dvou hvězd, který jsme zatím objevili. Trpaslíci přitom nejsou úplně stejní. Jeden je hmotnější a jasnější, ale menší, což znamená, že bude i hustější. Jeho kolega je naopak méně hmotný, méně zářivý, ale dvakrát větší.
Kolísání jasu
Pokud bychom se na oba trpaslíky podívali velkým dalekohledem, tak je na obloze uvidíme jen jako jeden objekt. Jsou u sebe tak blízko, že je nedokážeme rozlišit. Z našeho pohledu se ale vzájemně zakrývají, což se projevuje ve změnách jasnosti – a ty dokáže zachytit fotoaparát v dalekohledu. Z následné analýzy fotografií a dalších měření lze vyčíst velké množství údajů o velikosti i hmotnosti hvězd.
Trpasličí kanibalismus
Jeden z bílých trpaslíků má teplotu 50 tisíc stupňů Celsia, což je asi osmkrát více, než je povrchová teplota Slunce. Hlavně je to více, než astronomové očekávali. Vysvětlení je jednoduché. Jeden bílý trpaslík přetahuje materiál z druhého a tento "ukradený" materiál se zahřívá na velmi vysokou teplotu. V místech, kde jsou nejvyšší teploty, se většinou vyskytuje rentgenové záření. Zkoumaná dvojice bílých trpaslíků však z dosud neznámého důvodu rentgenově nezáří. Je možné, že v budoucnu oba trpaslíci splynou v jeden objekt.
Gravitační vlny
Vzdálenost mezi oběma trpaslíky ZTF J1539+5027 je jen 70 tisíc kilometrů a jejich celková hmotnost přibližně odpovídá Slunci. Jde o tak extrémní podmínky, že oběh trpaslíků rozvlní celý prostor. Je docela těžké si to představit, ale prostor se může zvlnit podobně, jako když hodíme kamínek do stojaté vody. Vzniklé gravitační vlny dokážeme zachytit. Poprvé se tak stalo v roce 2015, kdy přístroj LIGO zachytil gravitační vlny ze srážky dvou černých děr.
LIGO se skládá ze dvou podpovrchových tubusů o délce čtyř kilometrů, které svírají pravý úhel. Uvnitř tubusu se pohybují dva laserové paprsky, které se odrážejí od soustavy zrcadel. Pokud tunelem prochází gravitační vlna, prostor tunelu se smrští a opět natáhne, což se velmi nepatrně projeví v dráze paprsku. Zařízení LIGO se nachází na dvou vzdálených místech, aby bylo možné zachycení vlny potvrdit a určit směr, ze kterého přišla. Pár bílých trpaslíků vytváří poměrně slabé gravitační vlny, které dnes nedokážeme zachytit. Změní se to v roce 2034. Evropská kosmická agentura chystá projekt LISA. Tubus a zrcadla nahradí tři družice ve vesmíru, mezi kterými budou putovat laserové paprsky.
