Černá díra má tak velkou hmotnost, že z jejího gravitačního pole neunikne vůbec nic a to včetně světla. Přesto se vědcům podařilo pořídit její první fotografii. Ve skutečnosti to není skutečná fotografie. Jedná se o obrázek složený na základě dat z radioteleskopů z celého světa, které nepracovaly s viditelným zářením, ale s rádiovými vlnami.
Na snímku je černá díra v galaxii M87. Oranžový prstenec, který na něm vidíte, je tvořený žhavou hmotou, která krouží okolo temných "úst" černé díry předtím, než bude pohlcena. Astronomové jim přezdívají Brána do pekla.
Dvě planety u Teegardenovy hvězdy
V červnu oznámili astronomové objev dvou planet o hmotnosti Země u Teegardenovy hvězdy. Planety obíhají okolo hvězdy mnohem blíže než obíhá Země okolo Slunce. Na jedné trvá rok jen 11 dnů, na další dokonce jen 5 dnů. Ve Sluneční soustavě by šlo s ohledem na malou vzdálenost od Slunce o pekelné světy.
Teegardenova hvězda je ale malým chladným červeným trpaslíkem, takže planety obíhají tak akorát od ní a na jejich povrchu by mohly být podmínky vhodné k životu. Zatím ale neznáme ani složení jejich atmosfér a nevíme, jak to na nich vypadá.
Teegardenova hvězda nese jméno podle svého objevitele. Nachází se 12 světelných let od nás, což je z astronomického hlediska za rohem. Kvůli své nízké jasnosti byla objevena teprve v roce 2003.
Měříme marsotřesení
Na konci listopadu 2018 přistála na Marsu sonda InSight. Na palubě má řadu vědeckých přístrojů. Jedním z nich je seismometr SEIS, který se na začátku roku 2019 pustil do měření marsotřesení. Ještě předtím se mu dokonce podařilo nahrát zvuk marsovského větru. Na palubě sondy není mikrofon, ale vítr rozkmitává konstrukci sondy a velmi citlivý SEIS dokázal tyto vibrace zachytit. Vědci je pak převedli na zvuk. V principu je to podobné funkci lidského ucha.
Krtek na Marsu
Druhým přístrojem na Marsu je HP3, který má měřit tepelný tok planety. Pomocí speciálního krtka se měl dostat až pět metrů pod marsovský povrch. Krtek za sebou potáhne popruh, který má každých 10 cm čidlo pro měření teploty. Vlastnosti povrchu však vědce překvapily. Místo pěti metrů se krtek dostal sotva 30 cm pod povrch. Vědci vymysleli řešení a krtka podepřeli lopatkou na konci mechanického ramene. Zprvu to fungovalo, ale poté se krtek zase "vyhrabal" ven. Snahu o dobytí požadované hloubky zatím vědci nevzdávají.
Mezihvězdná kometa
Na konci srpna objevil Ganadij Borisov z Krymu svým dalekohledem novou kometu. V průběhu několika dní vědci určili její dráhu a zjistili, že kometa nepochází ze Sluneční soustavy. Kdysi dávno byla vystřelena ze svého planetárního systému až doletěla k nám. Na mezihvězdný původ komety Borisov ukazuje její obrovská rychlost 32 km/s i její dráha.
Kometa Sluneční soustavou jen prolétá. Slunce minula 8. prosince a nyní je už na cestě ven ze Sluneční soustavy. Nejblíže k Zemi bude čtyři dny po Štědrém dnu, ale i tak od nás bude asi dvakrát dál než Slunce nebo také asi 284 milionů kilometrů.
Borisov je první známá mezihvězdná kometa a druhý mezihvězdný objekt. První byl objevený v roce 2017 a dostal název Oumuamua. Vědci se domnívali, že jde o kometu, ale těleso nevykazovalo kometární aktivitu (nevytvořil se chvost) a jde zřejmě o asteroid.
Exoplaneta s vodou v atmosféře
V září oznámili astronomové objev vody v atmosféře exoplanety K2-18b. Není to první planeta mimo Sluneční soustavu, v jejíž atmosféře byla voda objevena. K2-18 b je ale první, která obíhá okolo hvězdy v obyvatelné oblasti, což znamená, že od své hvězdy dostává podobné množství záření jako Země od Slunce.
Planeta je však více než dvakrát větší než Země. Je to spíše malá verze Neptunu než druhá Země. Na jejím povrchu podmínky k životu nebudou. Voda v atmosféře a pozice planety v obyvatelné oblasti zkrátka nestačí. Jupiter by také nebyl obyvatelný, pokud bychom ho přemístili do vzdálenosti, v jaké Země obíhá okolo Slunce.
První měsíce jiné planety objevil v roce 1610 Galileo Galilei. Šlo o čtyři největší měsíce Jupiteru. Od té doby díky zlepšující se technice počet známých měsíců roste.
Nejvíce měsíců měl ještě nedávno Jupiter, ale pořadí se změnilo. Scott Sheppard a jeho kolegové z Carnegie Institution for Scienc v roce 2019 našli 20 nových měsíců Saturnu. Velká část z nich vznikla zřejmě rozpadem většího měsíce. Mezi novými přírůstky je také měsíc, který obíhá rekordně daleko od planety – ve vzdálenosti 26 milionů kilometrů. Jeden oběh mu zabere 4,5 roku.
Merkur a Venuše nemají žádné měsíce. Mars má dva, Jupiter 79, Saturn 82, Uran 27 a Neptun 14.
Kulatá Hygiea
Většinu planetek známe jen jako nevýrazné světelné body. Vypadají v podstatě jako hvězdy, ale v průběhu času se vůči hvězdnému pozadí pohybují. Existují ale výjimky. U některých planetek známe detaily. Jsou jimi největší planetky, případně ty, které navštívila kosmická sonda. Letos k nim přibyla planetka Hygiea, kterou prozkoumal přístroj SPHERE na dalekohledu VLT v Chile. Přístroj slouží spíše k výzkumu exoplanet, ale vědci ho namířili také na čtvrtý největší objekt v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.
Tajemství neodhaleno
Planetka Hygiea má průměr asi 450 kilometrů a je kulatá! Podle definice by to mělo planetku zařadit mezi trpasličí planety. Jedná se o objekty, které se vlivem vlastní gravitace zakulatily. Nejedná se ale o planety, protože na své dráze nejsou dominantní (Hygiea se pohybuje po podobné dráze jako stovky tisíc dalších těles). Hygiea je "matkou" mnoha menších těles, které měly vzniknout při dávné srážce planetky s jiným objektem. Vědci proto očekávali, že na povrchu objeví velký kráter. Ale to se nestalo. Hygiea nám tak ani zdaleka neodhalila všechna tajemství. V mezinárodním týmů, který planetku prozkoumal, byli i Češi z Univerzity Karlovy.
