Scott Sheppard a jeho kolegové z Carnegie Institution for Science našli 20 nových měsíců Saturnu. Planeta se tím dostala na první příčku. Nově má 82 měsíců, což je o tři více než Jupiter, který byl dosud první.
Hledíme do vesmíru
Jak je možné, že je stále možné najít nové měsíce? Sluneční soustavu známe sice dobře, ale její objevování je závislé na technice. A ta neustále zlepšuje. Náš Měsíc je jediný, který vidíme pouhým okem. Pokud se ale vybavíme malým dalekohledem, třeba jako Galileo Galilei roku 1610, uvidíme čtyři největší měsíce Jupiteru. Postupně pak přibývaly objevy dalších a stále menších měsíců. Některé objevily pozemské dalekohledy, další kosmické sondy, které dané planety zkoumaly. Dvacet nově objevených měsíců pak pozoroval teleskop Subaru na Havaji.
Fragmenty měsíce
Některé měsíce se označují jako retrográdní. Obíhají v opačném směru, než se otáčí planeta. Týká se to i 17 z 20 nových měsíců. Podle vědců jsou zřejmě pozůstatkem daleko většího měsíce, který se v minulosti rozpadl po srážce s jiným měsícem nebo vlivem slapových sil planety.
Jeden z retrográdních měsíců s označením S/2004 S 26 je také rekordně daleko. Obíhá 26 milionů kilometrů od Saturnu a jeden oběh mu zabere 4,5 roku. Dva ze tří měsíců, které obíhají stejným směrem, jakým se otáčí planeta, zase spadají do skupiny Inuitů.
Jedná se o měsíce s velkým sklonem vůči rovníku planety. Jejich původ bude také v dávné kolizi nebo rozpadu většího měsíce.
Život u Saturnu?
Velikost nově objevených měsíců je kolísavá. Celkově však patří k těm nejmenším a nebýt gravitačního pouta s planetou, mohly by se volně potulovat prostorem. Jejich průměr se odhaduje asi na 5 kilometrů. Podobných objektů se okolo planety pohybuje více, takže v budoucnu můžeme očekávat objevy dalších měsíců. Jen pro srovnání – největším měsícem ve Sluneční soustavě je Jupiterův Ganymedes s průměrem 5260 kilometrů. Je dokonce větší než planeta Merkur.
Jupiter i Saturn se nachází daleko od Slunce, kde je už pořádně chladno. Přesto na některých měsících může být život. Zdrojem tepla nebude Slunce ale slapové síly blízké obří planety. Na Zemi způsobují slapové síly Měsíce a Slunce příliv a odliv. Na některých měsících mohou daleko silnější slapové síly planety udržovat oceán kapalné vody hluboko pod povrchem měsíce. Oceán se patrně nachází pod ledovou slupkou Jupiterova měsíce Europa nebo Saturnova Enceladu, u kterého byly objeveny i ledové gejzíry. Částečky ledu se z hlubin měsíce dostávají do kosmického prostoru. Článek o nich najdete tady.
Měsíce jsou všude
Měsíce má také trpasličí planeta Pluto. Kromě velkého měsíce Charonu má ještě čtyři menší, které našel Hubbleův dalekohled. Měsíce najdeme také u planetek. Pokud jsou ale obě tělesa podobně velká, mluvíme spíše o dvojité planetce. Sonda Rosetta našla zřejmě měsíc komety Čurjumov-Gerasimenko o průměru jen 4 metry. Očekává se, že měsíce budou obíhat také okolo planet u cizích hvězd. Film Avatar, který se odehrává na povrchu hypotetického měsíce u nejbližšího hvězdného systému, nemusí být úplně sci-fi. Některé měsíce v cizích hvězdných systémech mohou být skutečně podobné Zemi.
