Nejisté stopy sopky
Údaje z pozorování Venuše před několika lety ukázaly, že vrchol Idunn Mons, jedné z největších sopek na Venuši, je teplejší než okolní povrch. Takové měření naznačilo přítomnost žhavého magma. S pomocí evropské sondy Venus Express pak vědci zjistili, že některé lávové proudy jsou mladší než 2,5 milionů let – to znamená, že jsou poměrně nové. Stejná sonda detekovala ostrý nárůst oxidu siřičitého v atmosféře Venuše. Podpořila se tak myšlenka, že na povrchu dochází nebo nedávno docházelo k sopečné činnosti. Ani jedna ze stop ale není příliš průkazná. Vědci potřebovali silnější důkaz.
Z Venuše do laboratoře
V lávových proudech na Zemi se běžně vyskytuje minerál zvaný olivín. Vědci se proto zamysleli nad tím, co se stane s olivínem v průběhu času na povrchu Venuše. V laboratorních podmínkách zahřívali olivín na stovky stupňů Celsia a zjistili, že při velmi vysokých teplotách (900 °C) se olivín velmi rychle mění. Normálně je lesklý a sklovitý, ale při vysokých teplotách získaly vzorky olivínu během několika minut matný vzhled. O pár hodin později už byly potaženy načervenalým materiálem, který vědci identifikovali jako hematit a magnetit. Při nižší teplotě (600 °C), která je blíže k podmínkám na povrchu Venuše, se stalo totéž, ale trvalo to týdny a proces nebyl tak úplný. Pod povlakem bylo vidět neporušený olivín.
Olivín nevydrží
Vědci na povrchu Venuše skutečně našli stopy olivínu. Podle laboratorních textů olivín vydrží maximálně pár let, než se rozpadne, takže jeho současná přítomnost může být důkazem probíhající vulkanické činnosti na povrchu planety. Vědci nyní chtějí k planetě vyslat další sondy, které budou zkoumat planetu z oběžné dráhy a možná s pomocí dronů nebo vzducholodí ve vysokých výškách atmosféry.
Jak se zkoumá Venuše
Komplikace nutně přinesou podmínky na Venuši. Povrch není přes silnou atmosféru vidět a na samotném povrchu nevydrží kvůli vysokým teplotám pracovat žádná sonda. Kosmické sondy proto planetu většinou "ohmatávají" radarem. Jak to funguje? Vyšle se radarový paprsek, který se odrazí od povrchu a vrátí zpět. Paprsek odražený od vyšší hory se vrátí dříve než ten odražený od menší. Na základě těchto údajů je možné vytvářet trojrozměrné mapy povrchu.
Sopky ve Sluneční soustavě
Největší sopkou a horou ve Sluneční soustavě je Olympus Mons na Marsu. Vulkanická činnost byla prokázána na Jupiterově měsíci Io. V jeho případě jsou zdrojem energie slapové síly blízkého Jupitera. Na dalších tělesech, jako je například Saturnův Enceladus nebo Neptunův Triton, probíhá kryovulkanismus. Místo horké lávy se do kosmického prostoru dostává chladná směs z ledu a zmrzlých plynů.
Sopky ve vesmíru? Podívejte se na ně na vlastní oči v tomto videu • Zdroj: ABC
