Přibližně před 4,5 miliardami lety neexistovala Země, Měsíc, Slunce a ani jiná tělesa Sluneční soustavy. Ve vesmíru byl jen obří oblak prachu a plynu. Jednoho dne, patrně na základě vnějšího podnětu, jako je výbuch supernovy, se začal oblak prachu hroutit do podoby obrovského a plochého disku. V jeho centru začala růst teplota a tlak – zrodilo se Slunce, jak jej známe dnes.
Z prachu a plynů
Samotný disk byl tvořen plynem a drobnými prachovými částečkami, které se srážely a rozbíjely. Srážení naštěstí převládalo, a tak z prachových částeček vznikaly větší a větší balvany (tak zvané planetesimály) a z nich zárodky budoucích planet.
Sněžná čára
Dál od Slunce existovala linie zvaná sněžná čára. Nemá to nic společného se sněhovými vločkami, ale s teplotou. V této oblasti bylo už dost chladno na to, aby zde voda nebyla ve formě páry, ale ledových krystalků. Z tohoto materiálu se pak zrodila jádra obřích planet – Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Jejich vznik pokračoval až do podoby objektů o hmotnosti nad 10 Zemí, které byly tak gravitačně dominantní, že vysály ze svého okolí i lehké a v disku hojně zastoupené prvky – vodík a helium.
Osm planet…
Ve Sluneční soustavě máme dnes osm planet. Mezinárodní astronomická unie přijala v roce 2006 v Praze definici pojmu planeta, čímž došlo k vyřazení Pluta. Planeta je zjednodušeně řečeno objekt, který obíhá okolo Slunce a díky větší hmotnosti má tvar přibližný kouli. Tyto dvě podmínky ale splňují i některé větší planetky, jako je třeba Ceres mezi Marsem a Jupiterem nebo Pluto. V případě planet proto ještě přibyla jedna podmínka – pokud má být těleso planetou, musí být ve svém okolí gravitačně dominantní. Ceres tak není planetou, protože je součástí většího disku planetek. Stejné je to také v případě Pluta. Za dráhou Neptunu se vyskytuje více podobných těles.
… nebo devět?
Existuje ale možnost, že se daleko, opravdu hodně daleko za Neptunem pohybuje ještě jedna planeta, která je dokonce hmotnější než Země. Má přezdívku Planeta Devět. Astronomové její existenci odvozují na základě pohybu mnoha menších těles za Neptunem. Planetu Devět jsme ale zatím nenašli, i když se o to astronomové v současné době intenzivně pokoušejí.
Sluneční soustava: Spousta prázdnoty
Sluneční soustava a vlastně celý vesmír jsou plné extrémů, ale hlavně je to obrovský prázdný prostor. Představme si, že celou Sluneční soustavu zmenšíme tak, že Slunce bude velké jako fotbalový míč (průměr asi 22 cm). Ostatní tělesa, ale i vzdálenosti, budou ve stejném měřítku. Jupiter by v takovém případě byla kulička o průměru 2 centimetrů a Země měla průměr 2 milimetry! Mnohem zajímavější jsou ale vzdálenosti. Naše dvoumilimetrová Země by se nacházela 23 metrů od našeho fotbalového míče! A například Pluto by se nacházelo 700 metrů od míče.
Výlet za planetami
Podobná přirovnání nám pomáhají pochopit prázdnotu vesmíru, ale nemusíte kvůli nim nutně běhat po pokoji nebo zahradě s metrem. Existují tzv. planetární stezky, ve kterých jsou umístěny modely planet a Slunce stejným způsobem, jaký jsme popsali výše. Jedna se nachází například v Praze podél Vltavy, další pak v Hradci Králové, v Opavě nebo Proseči.
Naše soustava s velkým S
Sluneční soustava se vždy psala s malým s. Ústav pro jazyk český ale dal na rady vědců a doporučuje psát Sluneční soustava s velkým S. Proč tomu tak je? Je to podobné jako u ostatních vesmírných objektů. Máme Měsíc (ten náš), ale i další planety mají měsíce (psáno už s malým m). Pokud mluvíme o našem hvězdném ostrově, píšeme Galaxie. Existují ale stovky miliard dalších galaxií. Stejné je to u Sluneční soustavy. S velkým S je ta jedna, naše.
