Saturn má poloměr 60 tisíc kilometrů. Je tedy nepatrně menší než Jupiter, ale má třetinovou hmotnost. Díky tomu má poměrně nízkou hustotu. Velmi často se proto uvádí, že pokud bychom měli obří oceán vody, Saturn by v něm plaval.
Hustota Saturnu je asi o třetinu menší než hustota vody. Objevy planet mimo Sluneční soustavu ale ukazují, že některé obří planety mohou mít hustotu ještě daleko menší. Okolo Slunce oběhne Saturn jednou za necelých 30 let.
Planeta Saturn
Jádro Saturnu se pravděpodobně skládá se ze směsi hornin a ledu. Chladné ale rozhodně není, jeho teplota dosahuje téměř 12 tisíc stupňů Celsia. Jádro je obklopeno vrstvou kovového vodíku a nad ní se nachází vrstva kapalného vodíku.
Atmosféra Saturnu se skládá převážně z vodíku a menšího množství hélia. Také v atmosféře Saturnu se nacházejí oblaka. Horní se skládají z krystalů amoniaku, nižší mraky pak z vody a hydrosulfidu amonného.
Saturn a polární záře
Na Jupiteru najdeme slavnou Rudou skvrnu, Saturn má také svůj trvalý nebo minimálně dlouhodobý útvar v atmosféře. Nachází se v oblasti severního pólu a objeven byl kosmickými sondami. Útvaru se říká hexagon, protože má tvar šestiúhelníku. Jeho průměr je téměř 25 tisíc km. Přesné příčiny vzniku tohoto útvaru nejsou známy.
Saturn má také magnetické pole, které je ale výrazně slabší než Jupiterovo a dokonce nepatrně slabší než to pozemské. Přesto se také v Saturnově atmosféře vyskytují polární záře.
Prstence Saturnu
Saturnovy prstence jsou nejslavnějšími a nejkrásnějšími v celé Sluneční soustavě. A jsou také pořádně velké. Pokud je chcete vidět, nemusíte jen obdivovat fotografie na internetu.
Prstence jsou patrné už v malém dalekohledu. Dokonce i na velmi detailních snímcích vypadají prstence skutečně jako prstýnky, které jsou z jednoho materiálu. Ve skutečnosti je tvoří objekty o velikosti zrnek písku až po balvany o velikosti domu.
Hlavní prstence se označují velkými tiskacími písmeny a to ve směru od planety: D, C, B, A, F, G a E a oddělují je mezery, které jsou vidět v trochu větších dalekohledech. Nejslavnější mezerou je tak zvané Cassiniho dělení, které rozděluje prstence B a A a má šířku 4,5 tisíce kilometrů.
Průzkum Saturnu
Na konci 70. let prolétla okolo Saturnu sonda Pioneer 11. V letech 1980 a 1981 ji napodobily sondy Voyager 1 a 2. Nejvíce informací o planetě i početné rodině měsíců získala sonda Cassini v letech 2004 až 2017. Při svém příletu vypustila menší evropskou sondu Huygens, která přistála na největším Saturnově měsíci Titan. Je to nejvzdálenější těleso, na kterém kdy přistála sonda.
V nejbližších letech se bohužel k Saturnu žádná sonda nechystá. Zvažují se mise, které by se zaměřily především na měsíce planety – Titan a Enceladus.
Měsíce Saturnu
Podobně jako v případě Jupiteru, také u Saturnu objevujeme stále nové měsíce. Saturn je v tomto ohledu rekordmanem. Vědci u něj objevili už 82 měsíců. Z velké části jsou to ale spíše balvany o průměru pár kilometrů. Pouze 13 měsíců má průměr větší než 50 km.
Největším měsícem Saturnu a druhým největším měsícem ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) je Titan. Jeho průměr je 5 150 km, takže je o polovinu větší než Měsíc. Je to jediný měsíc v celé Sluneční soustavě s významnou atmosférou skládající se převážně z dusíku.
Na povrchu Titanu se nachází řeky a jezera, ve kterých však nenajdeme vodu ale tekutý metan a etan. Největší „tekutou plochou“ na Titanu je Kraken o ploše 400 000 km2. V budoucnu by se v jezerech Titanu mohla pohybovat ponorka.
Atmosféra Titanu je v jednom ohledu podobná Venuši. Je totiž nepropustná, takže povrch nevidíme v dalekohledu a dokonce ani z kosmické sondy, která prolétá přímo nad Titanem. Stejně jako u Venuše je nutný radarový průzkum. Pomoci radaru se vyšle signál, který se odrazí od povrchu a vrátí zpět. Takto lze povrch „osahat“ a zjistit, jak vypadá.
Naděje mimozemského života
Enceladus je sice až šestým největším měsícem Saturnu, ale rozhodně je jedním z nejzajímavějších měsíců ve Sluneční soustavě. Na snímcích ze sondy Cassini u něj vědci objevili ledové gejzíry.
Do kosmického prostoru se z některých míst dostává až 200 kg za sekundu vodní páry, molekulárního vodíku, ledových krystalků a dalšího materiálu. Částice z Enceladu také doplňují materiál do prstence E.
Pod povrchem Enceladu se podle vědců nachází oceán kapalné vody a v něm tři základní podmínky pro vznik života. Tou první je zmíněná kapalná voda, druhou jsou některé chemické komponenty jako fosfor nebo síra a poslední je zdroj energie.
Sonda Cassini v roce 2015 objevila nad povrchem měsíce Enceladus molekulární vodík, který vzniká v podpovrchovém oceánu reakcí horké vody a horniny. Pokud v oceánu existuje život, mohl by jako zdroj energie využívat vodík a oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě. Po Jupiterově měsíci Europa je Enceladus jedním z hlavních cílů, pokud jde o možný výskyt života.
Hvězdné války a UFO
Zajímavý je také měsíc Mimas o průměru 400 kilometrů. Jeho dominantou je 130 kilometrů velký kráter Herschel, díky kterému Mimas připomíná Hvězdu smrti ze ságy Star Wars. Měsíc Pan má průměr asi 14 kilometrů a okolo Saturnu oběhne za 12 hodin. Pan byl objeven v roce 1990 a pohybuje se uvnitř prstenců. Materiál z prstenců vytvořil na povrchu dobře patrný hřbet, díky němuž vypadá Pan tak trochu jako UFO.
