Existují kamenné planety jako Země a plynní obří podobní Jupiteru. A pak jsou zde Uran a Neptun, což jsou světy někde mezi nimi. Podle současných vědeckých poznatků se jedná o nejběžnější typ planet ve vesmíru.
Uran
Uran je čtyřikrát větší než Země. Okolo Slunce oběhne za 84 let. Je to také jedna z planet, která „byla objevena“. Planety jako Venuše, Mars, Jupiter a Saturn jsou velmi jasné, takže jsou vidět pouhým okem a člověk je zná odjakživa. Merkur je také vidět pouhým okem, ale kvůli své malé vzdálenost od Slunce je hůře pozorovatelný.
Planetu Uran objevil německý astronom Frederick William Herschel 13. března 1781. Dráhu Uranu poté spočítal Andrej Lexell a potvrdil tak, že jde o skutečně planetu Sluneční soustavy. Později se ukázalo, že Uran nejspíše pozoroval britský astronom John Flamsteed už v roce 1690, ale nevěděl, že se jedná o planetu.
Rotační osa Země je skloněna o 23 stupňů, což vede ke střídání ročních období. Osa Neptunu je skloněna o 98 stupňů. Je tak v podstatě kolmá na rovinu oběžné dráhy, což znamená, že se Neptun Sluneční soustavou téměř kutálí.
Uvnitř Uranu
Uran má kamenné jádro o hmotnosti asi poloviny Země, které je obaleno ledovým pláštěm a atmosférou. Plášť samozřejmě není tvořený ledem, jak ho známe, ale hustou kapalinou tvořenou vodou, amoniakem a dalšími prvky.
Atmosféra Uranu se skládá převážně z molekulárního vodíku a hélia. Najdeme v ní ale také metan, který absorbuje sluneční záření a stojí za namodralým zbarvením planety.
Prstence Uranu
Všechny vnější planety (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) mají prstence. Saturnovy jsou nejvýraznější a viditelné už v malém dalekohledu. U ostatních planet tak výrazné nejsou.
Prstence Uranu byly objeveny teprve v roce 1977 a to nikoliv kosmickou sondou, ale z paluby letadla! Jednalo se o Kuiperovu létající observatoř. Dnes už nefunguje, ale před pár let ji nahradila observatoř SOFIA. Princip je stejný. Výhoda astronomického dalekohledu v letadle je nejen v tom, že může pozorovat oblohu z jakékoliv části Země, ale především v tom, že ve vyšších výškách je méně vodní páry, která pohlcuje určitou část záření (infračervené).
Uranovy prstence nebyly pozorovány přímo. Objeveny byly díky tomu, že při pohledu ze Země zakryly vzdálenou hvězdu. Celkem se podařilo objevit 13 prstenců.
Měsíce Uranu
Uran má 27 známých měsíců. Všechny jsou pojmenovány po hrdinech z děl Williama Shakespeara a Alexandera Popa. Největším měsícem Uranu je Titania o průměru 1577 km. Těsně za ním je Oberon (1522 km).
Uran zatím navštívila jen jedna kosmická sonda. V lednu 1986 okolo něj prolétla sonda Voyager 2. Objevila deset nových měsíců, prozkoumala prstence planety a určila přesnou dobu rotace Uranu.
Neptun
Neptun je 3,8krát větší než Země. Okolo Slunce oběhne jednou za 165 let. Pohybuje se 30krát dál od Slunce než Země. Při pozorováni Uranu si astronomové povšimli, že se nenachází tam, kde by měl být. Existovala možnost, že jeho oběh ovlivňuje svou gravitací další planeta. John Couch Adams a Urbain Le Verrier určili nezávisle její pozici. V září 1846 objevil německý astronom Johann Gottfried Galle Neptun přesně tam, kde se měl podle výpočtů nacházet.
Uvnitř Neptunu
Jádro Neptunu se zřejmě skládá z železa, niklu a křemičitanů a má hmotnost o něco větší než Země. Nad jádrem se nachází plášť z vody, amoniaku a metanu. Podobně jako v případě Uranu se u pláště hovoří jako o ledovém, přestože je tekutý a horký.
Podle jedné z teorií v atmosféře Neptunu i Uranu vznikají kvůli vysokému tlaku z uhlíku diamantové krystaly, které pak doslova prší směrem k jádru.
Neptun má podobně jako Uran namodralý odstín, za což může opět metan. Jinak se ale atmosféra skládá převážně z vodíku a hélia.
V atmosféře Neptunu najdeme také mraky. Jejich složení je závislé na výšce. Oblaka mohou být z metanu, amoniaku, sirovodíku nebo vodního ledu. V atmosféře také pořádně fouká. Větry dosahují rychlosti více než 2000 km/h.
Prstence a měsíce Neptunu
Také Neptun má prstence, kterých je zřejmě pět. První byly objeveny v roce 1968, další pak přidala v roce 1989 sonda Voyager 2. Ta je také jedinou sondou, která okolo planety prolétla.
Neptun má 14 známých měsíců, které jsou pojmenovány podle řecké mytologie. Největším měsícem je Triton o průměru 2705 km. Další měsíce jsou výrazně menší. Proteus má průměr jen 420 km, Nereid okolo 340 km.
Měsíc Triton
Triton je jediným velkým měsícem ve sluneční soustavě s retrográdní oběžnou dráhu, což znamená, že obíhá v opačném směru, než se otáčí planeta. Přestože na povrchu měsíce Triton panuje teplota kolem -237 stupňů Celsia, dochází na něm k vulkanické činnosti. Obří sopky, lávu a popel ale nečekejte. Jedná se o ledový vulkanismus.
Na Saturnově Enceladu je zdrojem ledového vulkanismu podpovrchový oceán. Možná se nachází i na Tritonu, ale zdrojem ledového vulkanismu je materiál přímo na povrchu. Pod průhledným zmrzlým dusíkem je tmavší materiál. Sluneční paprsky projdou průhledným dusíkem a nepatrně zahřejí materiál pod ním, což vede k odpařování dusíku.
Budoucí výzkum
Neptun by mohla prozkoumat sonda Trident. Start je v plánu za pět až šest let a přiletět k Neptunu by měla v roce 2038, takže na její výsledky si musíme opravdu hodně dlouho počkat. Hlavním cílem sondy má být průzkum měsíce Triton.
Tento díl Průvodce Sluneční soustavou je posledním, který se věnuje planetám. Podívejte se proto na závěr na rekapitulaci ve videu (nahoře). Zachycuje planety Sluneční soustavy (a Pluto) a jejich sklon rotační osy a také dobu (rychlost) rotace.
