Mise Apolla přistály v oblasti měsíčního rovníku. NASA nyní pracuje na programu Artemis, který má už v roce 2024 vrátit člověka na Měsíc. Cílem budou polární oblasti. Na dně kráterů v oblasti pólu se nachází vodní led.
Podle nové studie možná nebude potřeba létat až k pólům. Vody ve formě ledu je na povrchu Měsíce více, než jsme si mysleli a možná není jen v oblasti pólů. NASA v pondělí představila dvě samostatné studie.
Vodu na Měsíci odhalila SOFIA
Casey Honniball a její kolegové prozkoumali povrch Měsíce trochu netradičním způsobem. Využili k tomu letadlo. Na Měsíc v něm samozřejmě neletěli. Observatoř SOFIA je upravený Boeing 747, v jehož zadní části jsou dveře a za nimi astronomický dalekohled pro pozorování vesmíru v infračervené části spektra.
Anglická zkratka SOFIA znamená Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii. Proč je v letadle? Inu zemská atmosféra infračervené záření z velké části pohlcuje, a tak musí astronomové „nahoru“.
SOFIA se podívala na kráter Clavius, což je jeden z největších kráterů na Měsíci. Vědci se domnívali, že se voda může vyskytovat jen v „chladných pastích“, tedy v oblastech, kam nikdy nedopadají sluneční paprsky. Nyní ale našli vodu i tam, kam dopadají sluneční paprsky.
Kde se vzala voda?
Voda se nachází uvnitř zrnek prachu. Jednou z velkých otázek je, jak se tam dostala. Podle jedné z teorií za to může sluneční záření, které integrovalo s regolitem (tak se říká měsíční půdě) a vznikl hydroxyl – to je jednoduše řečeno voda bez jednoho atomu vodíku.
Pak už stačilo jen počkat na vesmírný projektil. Když meteorit zasáhne Měsíc, intenzivní teplo způsobí, že se molekuly hydroxylu spojí do vody. Kromě toho se také roztaví regolit a přemění se na sklo, do něhož se zachytí molekuly vody.
Jiná teorie naznačuje, že voda může být přítomna v samotném meteoritu a během nárazu do Měsíce se zachytit v nově vytvořeném skle.
Nepředstavujme si to však tak, že na Měsíci vykopeme 100 kilogramů regolitu, vytěžíme z něj vodu a dáme si sprchu. Vody je hodně malé množství. Jen asi 100 až 400 dílů na milion.
Pro získání litru vody bychom museli v ideálním případě vytěžit asi 50 metrů krychlových měsíčního regolitu. Jinými slovy: Měsíc je mnohem, mnohem sušší než Sahara. Objev má tak spíše vědecké než praktické důsledky.
Sonda LRO objev potvrzuje
Druhá studie vycházela z dat ze sondy LRO, která obíhá okolo Měsíce. Tým vědců vedený Paulem Haynem z University of Colorado Boulder se domnívá, že studené pasti s vodním ledem nemusí být jen v oblasti pólů, ale všude kam se podíváme.
Stačí mít malý kráter nebo trhlinu o průměru pár centimetrů. Jedná se o malé útvary, ale přesto v nich jsou teploty dostatečně nízké, aby se v nich udržela voda ve formě ledu.
Sonda LRO je sice to nejlepší, co jsme na oběžnou dráhu Měsíce poslali, ale má své limity. Malé studené pasti vědci neviděli. Podívali se jen na ty velké a data využili pro modely všech studených pastí a to včetně těch malých.
Vyrobíme z vody raketové palivo?
Těžba vody na Měsíci bude hodně náročná. Vodu samozřejmě mohou astronauti použít pro pití. Mimochodem, byl by to hodně zajímavý produkt pro soukromé firmy, které po těžbě na Měsíci také pokukují. Nedali byste si láhev vody z Měsíce?
Voda se ale dá rozdělit i na vodík a kyslík. K čemu je dobrý kyslík asi není potřeba psát. Vodík pak lze použít do vodíkových článků, které mohou pohánět třeba rovery. Pokud se nám podaří získat opravdu hodně vody, můžeme z ní vyrobit i raketové palivo. Na Měsíc dopraví člověka raketa SLS. Její čtyři obří motory pohání vě běžné složky raketového paliva - kapalný kyslík a vodík.
