Jeden astronom kdysi komety označil za špinavé sněhové koule. Je to velmi přesné označení, protože komety jsou skutečně složené z ledu, zmrzlých plynů a hornin. Pokud se kometa přiblíží ke Slunci, začnou se z povrchu uvolňovat prach a plyn. Okolo jádra komety, které má průměr stovky metrů až kilometry, se utvoří kóma. Za kometou směrem od Slunce se pak táhne chvost. Ve skutečnosti jsou chvosty dva. Jeden se skládá z plynu a je většinu poměrně úzký. Druhý širší chvost je složený z prachu. Délka chvostu může být až několik milionů kilometrů.
Pozorovat komety
Komety jsou vidět v dalekohledu jako mlhavé obláčky. Jednou za pár let se na nebi objeví i kometa viditelná pouhým okem. A chvost lze pozorovat, když je kometa blízko Slunce. Přes den vidět není, ale večer nebo na ránem bývají komety obvykle níže nad obzorem. Platí proto, že i když se všude objevují zprávy o okem viditelné kometě, snadné pozorování to nebývá.
Kometa Kohoutek
Do konce minulého století objevovali komety většinou velmi trpěliví amatérští astronomové, ale občas i ti profesionální, kteří narazili na kometu náhodou při pozorování jiných nebeských objektů.
U planetek může objevitel navrhnout název, kometa dostává jméno přímo po svém objeviteli. Jedním z příkladu je třeba kometa Kohoutek. Objevil ji český astronom Luboš Kohoutek, který v té době pracoval v Hamburku. Zmiňujeme ji záměrně, protože zazářila v 70. letech a byla to jedna z nejslavnějších komet 20. století.
Dnes už astronomy z masa a kostí nahrazují spíše automatické dalekohledy. Hledají většinou blízkozemní planetky a objev komet je vedlejším produktem. V takovém případě je kometa pojmenovaná po dalekohledu. Máme tak komety LINEAR, Pan-STARRS apod.
Komety v hledáčku sondy
Vůbec nejúspěšnějším lovcem komet se stal někdo, od koho jsme to nečekali – sonda SOHO. Už od poloviny 90. let nepřetržitě sleduje Slunce. Na palubě má i přístroje, které dokáží odstínit sluneční disk a spatřit vnější atmosféru Slunce zvanou korona. V přístrojích občas uvízne také nějaká menší kometa, která se dostane ke Slunci velmi blízko. Mnoho z těchto komet těsný průlet nepřežije a vypaří se.
Na snímcích ze SOHO hledají komety běžní uživatelé internetu. Nejmladšímu objeviteli bylo 12 let a pochází z Polska. Předpokládá se, že mnoho z více než 4000 komet, které SOHO našla, je pozůstatkem po jedné velké kometě, která se kdysi rozpadla na menší.
Mezihvězdní návštěvníci
Komety se kolem Slunce pohybují po protáhlé dráze. Některým trvá oběh pár let, jiným desítky nebo dokonce stovky let. A některé komety se už nevrátí. Rozpadnou se při přiblížení ke Slunci nebo zmizí v kosmickém prostoru. Komety k nám také přilétají z Oortova mračna, což je zásobárna ledových jader daleko za dráhou Neptunu.
Sluneční soustavou prolétají také komety, které vznikly u jiných hvězd. První takové jsme už našli. V roce 2017 byl objeven objekt ʻOumuamua, i když není jasné, zda šlo o kometu nebo spíše o asteroid. První mezihvězdnou kometou je tak oficiálně Borisov. Objekt o velikosti několika set metrů byl objeven v roce 2019.
Komety a člověk
Komety byly vždy považovány za něco významného. Občas ale měly špatnou pověst. Kdysi lidé věřili, že uvolňují plyny, které mohou ohrozit život na Zemi. Při průletu Halleyovy komety na začátku 20. století šly plynové masky doslova na dračku.
V tom dobrém světle je kometa např. vyobrazena nad Betlémem. Pravděpodobně se ale nejednalo o kometu, ale o konjunkci některých dvou jasných planet (na obloze byly blízko sebe a vypadaly jako jedna jasná „hvězda“). Kometu nad Jesličky namaloval na začátku 14. století v kapli v Padově malíř Giotto di Bondone a ujalo se to. Na jeho počest byla pojmenována evropská sonda, která v polovině 80. let prozkoumala slavnou Halleyovou kometu.
Jak „smrdí“ kometa?
Ke kometám už zamířila řada sond. Nejpodrobnější informace získala sonda Rossetta, která v letech 2014 až 2016 zkoumala kometu Čurjumov-Gerasimenko a to přímo z její oběžné dráhy.
Sonda mimo jiné podrobně prozkoumala složení komety. A objevila vodu, oxid uhelnatý, oxidu uhličitý, metan, metanol, formaldehyd, sirovodík, kyanovodík, oxid siřičitý a sirouhlík. Vědci tak mohli popsat, jak „voní“ kometa.
A není to zrovna hezká vůně. Jde o mix zkažených vajec (sirovodík), koňských stájí (amoniak), hořkých mandlí (kyanovodík) v kombinaci se štiplavým a dusivým zápachem formaldehydu a špetkou alkoholu (metanol).
Padající hvězdy
S kometami souvisí také padající hvězdy alias meteory. Neplatí to úplně pro všechny. Některé mají původ v asteroidech. Několikrát ročně ale můžeme pozorovat i desítky meteorů za hodinu. Astronomové to označují jako meteorický roj. Při pozorování rojů je jedno, kam se na obloze díváte. Zdánlivě to však vypadá, že meteory vylétávají z jednoho místa, kterému se říká radiant.
Podle toho, ve kterém souhvězdí se radiant nachází, se roj jmenuje. Bere se latinský název souhvězdí. Například Leonidy v polovině listopadu mají radiant v souhvězdí Lva (Leo), slavné Perseidy z poloviny srpna zase v souhvězdí Persea.
Většina meteorických rojů má více méně přesné datum. Opakují se jednou ročně a to v době, kdy Země prolétá oblakem prachu, který na své dráze okolo Slunce trousí některá z komet.
