Princip radioteleskopu je podobný klasickému dalekohledu. V tom světlo dopadá na prohnuté zrcadlo a odráží se od něj k něčemu, co ho vyhodnotí – například k lidskému oku. Radioteleskop místo viditelného světla, se kterým pracuje dalekohled, odráží neviditelné dlouhé vlny, a tak je potřeba místo zrcadla něco jiného a většího.
Talíř Areciba rozhodně velký byl – na průměr měří 305 metrů a skládá se ze 40 tisíc panelů o rozměrech 1 x 3 metry. Vlny z vesmíru se od nich odrazily k elektronice, která se nacházela na plošině 150 metrů nad talířem. Plošina s hmotností 900 tun visela na lanech napnutých ze tří železobetonových věží. Z každé vedly čtyři hlavní ocelová lana o průměru 8 centimetrů.
Zřícení radioteleskopu Arecibo
Technici při loňské kontrole Areciba zjistili, že některá lana jsou poškozená. Důvodů je hned několik: V Portoriku musela konstrukce čelit zemětřesením, vlhkému klimatu i hurikánům. Provozovatel plánoval instalaci dalších lan a opravu, ale v listopadu jedno z lan prasklo a bylo rozhodnuto, že servisní zásah by byl příliš nebezpečný.
Observatoř byla odepsána jako neopravitelná a – nepraktická. S teleskopem například nešlo otáčet. Směr pozorování závisel na otáčení Země a jen částečně bylo možné pohnout přístroji na plošině.
Petice na záchranu legendární techniky ani politici rozhodnutí nedokázali zvrátit. V první prosincový den se celá konstrukce zřítila a dopadla na talíř Areciba. Příběh legendy se uzavřel.
Hledal asteroidy a mimozemšťany
Na rozdíl od normálního dalekohledu dokáže radioteleskop také vysílat. Arecibo mohl poslat signál, který se odrazil od asteroidu a vrátil zpět. Vědci tak dokázali určit velikost i tvar asteroidů, které prolétaly okolo Země. Dalším „vysílacím číslem“ byla v roce 1974 „Zpráva z Areciba“ pro případné mimozemské posluchače.
Častěji ale vědci s pomocí Arecibo po mimozemšťanech pátrali, tedy přijímali a ukládali signály z vesmíru. Sebraná data analyzovaly počítače milionů dobrovolníků v rámci projektu SETI@home.
Snažily se ve vesmírném šumu odhalit pravidelné signály, které by potvrdily existenci jiné technicky vyspělé civilizace. Signál se nikdy nepovedlo najít, ale teleskop se tak zapsal do historie občanské vědy.
Průzkum extrémních objektů
Jedním z významných a skutečných objevů Areciba se stalo určení doby rotace Merkuru. Observatoř se také zaměřovala na pulzary, což jsou pozůstatky po výbuchu supernovy.
V roce 1974 objevila první binární pulzar (pulzar v páru s dalším objektem), v roce 1982 pak první milisekundový pulzar, což je binární pulzar, který krade materiál blízké hvězdě a to urychluje jeho rotaci – milisekundové pulzary se otočí i 1000krát za sekundu.
V roce 1992 objevil astronom polského původu Aleksander Wolszczan s využitím Areciba první planetu u pulzaru, což byla i první planeta mimo Sluneční soustavu.
Následovník: Čínský radioteleskop FAST
Průměrem talíře se observatoř Arecibo dlouho držela na špičce. Dalo by se však říci, že její odkaz žije dál. Nedávno byl v čínské provincii Kuej-čou dokončen radioteleskop FAST, což je překlad z anglického Five hundred meter Aperture Spherical Telescope.
Jak název napovídá, průměr talíře je 500 metrů. Ani samotné Arecibo nemusí být úplně ztraceno. Místní vláda podporuje obnovení jeho funkce. Taková rekonstrukce by stála stovky milionů dolarů a není jisté, že k ní dojde.
Zpráva z Areciba
Zpráva z Areciba byla odeslána 16. listopadu 1974 k hvězdokupě M13, která se nachází 22 tisíc světelných let v souhvězdí Herkula. Zpráva obsahuje atomová čísla některých prvků, informace o lidské DNA, znázornění postavy člověka, Sluneční soustavy i informace o samotném teleskopu.
James Bond na radioteleskopu
Přímo po talíři radioteleskopu Arecibo se proháněl James Bond ve filmu Zlaté oko. Na místě se odehrávala a natáčela závěrečná scéna, ve které agent 007 v podání herce Pierce Brosnana bojuje s padouchy a, samozřejmě, zachraňuje svět. Jak to vypadalo se můžete podívat tady.
