Naše planeta Země se neustále střetává s kosmickými tělesy. Malé objekty o velikosti milimetrů až desítek centimetrů shoří v atmosféře a my je pozorujeme jako meteor nebo lidově padající hvězdu.
Větší objekty však mohou průlet atmosférou přežít a dopadnout na Zemi. V takovém případě mluvíme o meteoritu. Najdeme je v muzeích, a dokonce si je můžete koupit na internetu. Pokud má však objekt velikost v řádu desítek metrů, stane se z pěkné podívané velké nebezpečí.
Neodhalení zabijáci měst
V únoru 2013 zranil výbuch tělesa v atmosféře nad ruským Čeljabinskem na 1 500 lidí. Rázová vlna rozbila okna a výlohy, přitom původní těleso mělo velikost jen asi 17 metrů. Objekt o velikosti 100 metrů by už zničil město, kilometrový už celý stát a meteorit o velikosti 10 kilometrů by ukončil existenci lidstva.
Skutečně velké objekty jsme naštěstí už našli. Největší riziko tak nyní představují neodhalení „zabijáci měst“ – planetky, které se dostávají do blízkosti Země. Česky se jim říká blízkozemní, v angličtině mají zkratku NEO. V roce 2005 nařídil americký kongres, aby vědci našli 90 % z odhadovaných 25 000 NEO větších než 140 metrů.
Kosmický dalekohled
Odborníci už dávno navrhovali hledat planetky pomoci kosmického dalekohledu, ale ten se musel utkat s dalšími návrhy na nejrůznější sondy a družice pro výzkum vesmíru – schválení jeho rozpočtu neuspělo v letech 2006, 2010, 2015, 2016 a 2017. Nyní se však blýská na lepší časy. NASA už pracuje na stavbě dalekohledu s názvem NEO Surveyor.
Blízkozemní planetky se můžou hledat ze Země, výhoda kosmického dalekohledu je v tom, že ho neruší atmosféra, střídání dne a noci a ani počasí. Může také najít tělesa, která přilétají ze směru od Slunce. Kromě toho dokáže nerušeně pozorovat v infračerveném záření, které zemská atmosféra z části pohlcuje.
Infračervené záření lidské oko nevidí, pro hledání planetek se hodí dokonale: Planetky odráží sluneční světlo, a to je také zahřívá. Část tepla vyzáří zpět do vesmíru, což pozorujeme právě v infračervené části spektra.
Vodní pára v zemské atmosféře infračervené záření částečně pohlcuje. Astronomické dalekohledy se proto staví vysoko v horách, ale vesmír je samozřejmě ještě lepší.
Librační bod
NEO Surveyor bude dopraven do libračního bodu L1 soustavy Slunce – Země. Librační bod je místo, v němž se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly soustavy, ale nám stačí vědět, že dalekohled bude umístěn asi 1,5 milionu kilometrů od Země směrem ke Slunci, kde se už nachází sondy pro výzkum naší mateřské hvězdy.
NEO Surveyor nebude žádné astronomické dělo. Jeho dalekohled bude mít průměr jen 50 centimetrů. Pro srovnání: Hubblův dalekohled má zrcadlo o průměru 2,4 metru. Pokud chceme pozorovat záření, které vyzařují mírně zahřátá tělesa, musíme pracovat ve velmi chladných podmínkách. Detektor dalekohledu bude kosmickým prostorem ochlazen na -240 °C.
Lepší než předchůdce
NEO Surveyor nebude prvním lovcem planetek. Ve vesmíru už pracuje NEOWISE. Dalekohled byl vypuštěn v roce 2009, nejdříve se věnoval výzkumu vesmíru obecně a v roce 2013 se z něj stal lovec planetek. Dodnes našel 337 blízkozemních planetek a 34 komet, ale má menší zrcadlo, a hlavně se nachází na oběžné dráze Země. NEO Surveyor bude mnohem lepší.
Dnes známe 37 % NEO nad 140 metrů, což znamená, že o 63 % nevíme. Nový kosmický dalekohled má tento poměrně výrazně změnit.
