Do dnešních dnů jsme objevili tisíce planet mimo Sluneční soustavu, které označujeme termínem exoplanety. První byly objeveny v polovině 90. let minulého století. Ještě předtím vědci nacházeli u mladých hvězd obří disky z prachu a plynu, ze kterých vznikají planety. Přestože jsme tehdy žádné exoplanety neznali, měli jsme důkaz, že jejich nalezení je jen otázka času.
Podobně jsme na tom nyní s měsíci exoplanet. Najít je zatím nedokážeme, až na výjimky. Tou je planetární systém PDS 70, ve kterém vědci objevili prachový disk okolo rodící se planety. Pravděpodobně z něj právě teď vzniká měsíc.
Mladé exoplanety
PDS 70 je mladá hvězda. Pro astronomy je to výhoda, protože okolo hvězdy se stále vyskytuje prstenec, který připomíná donut z cukrárny. Uvnitř tohoto prstence obíhají dvě planety PDS 70 b a PDS 70 c. Od své hvězdy jsou podobně daleko jako v naší Sluneční soustavě Uran a Neptun.
Planety patří mezi hrstku exoplanet, které pozorujeme po odstínění světla hvězdy přímo. Je to díky tomu, že jsou stejně jako jejich hvězda mladé. Na začátku života jsou planety horké a vyzařují hodně infračerveného záření. Pro lidské oko je neviditelné, ale přístroje ho dokáží pozorovat. Stejné záření vyzařuje třeba i čerstvě upečená buchta, což je vlastně podobné právě „upečené“ planetě.
Tušení exoměsíce
Astronomové si všimli, že z planety PDS 70 c přichází více záření, než by mělo. Podívali se na ni znovu a získali velmi detailní snímky. Využili k tomu síť radioteleskopů ALMA v Chile. Podrobné snímky ukázaly, že planeta má vlastní prachový disk. A není malý. Jeho průměr dosahuje 360 milionů kilometrů.
Následně vědci odhadli teplotu disku a velikost prachových zrnek a spočítali, že v disku je dostatek materiálu na vznik více než 2 měsíců, jako je ten náš, nebo většího počtu menších měsíců. Je to možné? Ano! Nezapomeňme, že Jupiter nebo Saturn mají desítky měsíců, i když většina z nich jsou balvany o maximální velikosti několika desítek kilometrů.
Druhá planeta
Také druhá z planet (PDS 70 b) má přebytek záření a podle astronomů se také okolo ní zřejmě nachází disk, ze kterého mohou vzniknout měsíce. Planeta se nachází blíže k hvězdě, která svou gravitací nedovolí vznik většího disku, takže bude menší než u planety „c“. Přístroje pro přímé pozorování exoplanet se neustále zlepšují. Pozorovat ale přímo měsíce zatím nedokážeme.
Jak najít hotové exoměsíce
Astronomové se v posledních letech snaží objevit také už hotový exoměsíc. Jednou z možností představuje přesné pozorování jasnosti hvězd. Pokud před hvězdou přechází planeta, způsobí pokles jasnosti hvězdy.
Tato metoda se už běžně používá pro hledání exoplanet. Pokud ale dokážeme podobné přechody planet pozorovat přesně, můžeme odhalit i drobné změny v časech přechodů, případně v jejich trvání. Za podobnými změnami může být gravitační vliv měsíce. Prvního kandidáta už máme, je jím exoměsíc Kepler 1625-b i, ale jeho existence není zcela potvrzená.
