Záhadný objekt na astronomy „pomrkával” od ledna do března 2018. K Zemi tehdy vysílal nebývale jasné a dlouhé rádiové vlny a pak se odmlčel. Od té doby se vědci snaží záhadu rozluštit. Podle právě vydané zprávy by se mohlo jednat o magnetar - vzácný druh neutronové hvězdy, kterých jsme zatím příliš mnoho neobjevili.
Hvězda při těle
Neutronová hvězda je velmi hustý pozůstatek mrtvé hvězdy, která na konci svého života mohutně a pestrobarevně vybuchla v podobě supernovy. Zbylé jádro vytvořilo superhustý kosmický objekt s extrémními vlastnostmi - neutronovou hvězdu. Představte si, že kousek neutronové hvězdy velký jako kostka cukru váží asi sto milionů tun, tedy stejně jako polovina lidstva na Zemi.
Video: Pomrkávání “magnetaru” překvapilo astronomy
Magnetar je ještě exotičtější verze neutronové hvězdy. Chlubí se nepředstavitelně silným magnetickým polem, které je schopné zabít vše živé v dosahu. Naštěstí pro nás magnetary nejsou zrovna běžnými obyvateli vesmíru. A ten, který zřejmě vědci právě zpozorovali, je ještě vzácnější kvůli jeho netypickému blikání.
Loudavý magnetar
Některé vzácné magnetary se stejně jako jiné hvězdy a planety otáčejí. Vydávané záření proto zachytáváme v pravidelných intervalech, když se zdroj signálu natočí naším směrem.
V tomto případě jsou však intervaly neobvykle pomalé, takže pokud jde skutečně o magnetar, je to pěkný louda. Vysílal 30 až 60 vteřin dlouhé rádiové vlny každých 18,18 minuty, což je doslova šnečí tempo. Dosud objevené magnetary přitom blikají řádově po vteřinách. Proč se tento neroztočil rychleji, astronomové zatím přesně nevědí.
Během několikahodinového pozorování potenciální magnetar také střídavě mizel a zase se objevoval. „Bylo to až strašidelné, dosud neznáme nic podobného, co by se chovalo tímto způsobem,“ řekla astrofyzička Natasha Hurley-Walkerová, která zdroj rádiového záření pozorovala z Australského centra pro vesmírný výzkum ICRAR.
Velmi blízké setkání s magnetarem?
Pozoruhodné je na objektu i to, jak blízko Země se objevil. Bylo to ze vzdálenosti pouhých čtyř tisíc světelných let, což je v kosmickém měřítku v podstatě za rohem. Jak zajímavě ale na sebe upozornil, tak rychle také zmizel.
Od jara 2018 se „vesmírný maják” už neobjevil. Vědci by ho přitom toužili znovu pozorovat kvůli bližšímu určení jeho podoby. Základním vodítkem je zjištění, že má extrémně silné magnetické pole. Takové však kromě magnetaru může mít i zmagnetizovaný Bílý trpaslík.
V tomto ohledu je bádání ještě otevřené. Také Bílý trpaslík je pozůstatek mrtvé hvězdy, v tomto případě o průměrné nebo podprůměrné hmotnosti. Z dostupných analýz zatím vyplynulo, že to, co na nás „zamrkalo”, je pravděpodobně menší než Slunce.
