Do Divadla Spejbla a Hurvínka jsme tentokrát nezašli kvůli nové hře, ale kvůli události, která nemá v dějinách loutkové rodiny obdoby. České sdružení pražských hvězdáren a planetária s názvem Planetum totiž vyslalo do vesmíru světově první družici určenou pro výuku a popularizaci astronomie a kosmonautiky. Planetum 1 vynesla do kosmu raketa Falcon 9 od SpaceX vizionáře Elona Muska.
Pilotoval prý sám Hurvínek. Ještě před odletem jsme se proto za ním vypravili. V kanceláři divadla nás přivítal ve slušivém skafandru.
Hurvínku, tak jsem slyšel, že prý poletíš do vesmíru. To určitě není pravda, že ne?
Hurvínek: A proč by to neměla být pravda, pane redaktore. Kdo jinej než já by měl letět? No zeptejte se jakéhokoliv člobrdy. Vždyť já jsem pro to úplně vyřezanej.
A to se vůbec nebojíš?
Hurvínek: Ale čeho bych se měl prosím vás bát? Byste mrkal na drát, pane redaktorskej, kdybyste jen tušil, kolik já už zažil dobrodružství a nebezpečí. U nás v divadle jsem cestoval do středověku, bojoval s draky, létal na Měsíc, plavil se v břiše velryby, poradil jsem si i s červeným kohoutem a od Máničky znám taky kurz první pomoci.
Hurvínek poletí do vesmíru
Promiň, Hurvínku, já tomu prostě nemůžu uvěřit? S dovolením se zeptám tvého otce. Pane Spejble, opravdu se váš syn chystá na oběžnou dráhu kolem Země? Není to jen zase jeho nějaká alotrie?
Spejbl: Ale prosím vás, pane redaktóre, jistě že je to zas arytmie, srdeční ... Umíte si představit, že váš syn přijde domů s takovým nápadem? Co vám budu povídat. A když se ho člověk zeptá, co škola, tak řekne, že mu bráním ve vzdělání. Že prej letí se školní družicí. No umíte si to představit? Vy máte děti?
Právě že mám. A syna Jáchyma bych tedy v tomhle věku do vesmíru nepustil. Jak vás Hurvínek dokázal přemluvit?
Spejbl: Znáte Hurvínka, začne na mě koulet očima a furt do zhloupnutí mele tu svou – bráníš mi ve vzdělání, je to školní družice a pořád dokola. Až se jeden cejtí provinile, že tomu dítěti odpírá.
Hurvínek: Jaké dítě, taťuldo, je mi už dobrých 95 let.
Spejbl: ... ale seš dřevěnej, tak nerosteš!
To mi chcete namluvit, že Hurvínek se jednou vrátil domu ze školy jako astronaut? To přeci není jen tak!
Hurvínek: No jasan, že to není jen tak. Vždyť jsem si taky prošel pekelně náročným výcvikem. Potápěl jsem se až na dno vany a zadržoval dech, točil jsem se v pračce jako na centrifuze a svačinu začal jíst hlavou dolů...
Spejbl: No prostě, vidíte sám, pane redaktore, když si ten kluk postaví hlavu, tak s ním nic nehne. I kdyby to bylo na hlavu.
A jak ten Hurvínkův výlet bude dlouhý, když jste mu to takhle dovolil?
Hurvínek skočí Spejblovi do řeči: No asi dva roky… budu vysílat... a pak asi dvacet pět let obíhat.
Spejbl: Cože Hurvajs!? O tom si nic neříkal! Jak si to vůbec představuješ?
Hurvínek: To totiž není žádný výlet, drahý taťulínku, ale významná školní mise! A navíc budu prvním loutkonautem na světě. Měl bys na mě být pyšný.
Spejbl: Kluku... já z tebe zešedivím.
Co tedy přesně budeš na oběžné dráze dělat, Hurvínku?
No, coby... budu se vznášet ve stavu beztíže, koláče mi budou lítat do pusy, nebudu se mýt a špinavý prádlo nebudu prát, protože se spálí v atmosféře. A navíc všechno tam shora uvidím jako na dlani.
Dobře, a teď vážně. Má to být školní mise, takže počítám, že tě čekají nějaké vědecké úkoly, ne?
Mooc důležitý úkoly. Budu si povídat s dětma v řídicím středisku a posílat jim selfíčka z oběžný dráhy. Větší děti o mně dokonce budou psát diplomový práce.
A nebude se vám po sobě navzájem stýskat? Je to přeci jen na delší dobu.
Hurvínek: Já budu mít taťuldovu fotku na nočním stolečku, a co bych to tajil, i Měsíc v úplňku mi taťuldu lehce připomíná…
Spejbl: Hele, kluku, nech si ty impertinence, jen nemyslete, pane redaktor, já si buduju v planetáriu takový ten hjouston. Kluk bude pod stálou rodičovskou kontrolou!
Houstonem asi myslíte řídicí středisko, že?
Spejbl: Přesně tak! A teď si to slyšel kluku! Řídicí středisko! Budeš stále pod dozorem! Žádný lelkování!
Zbývá tedy poslední otázka. Kdy ti to Hurvínku letí?
Spejbl Hurvínka předběhne: … ale letí, pane redaktóre. Vždyť víte, jak to bylo s těma Američanama na Měsíci. Nechci kazit klukovi radost. Člověk míní, bůh mění.
Hurvínek: Taťulda prostě nevěří v pokrok. Když bude hezky, letíme už v červnu z Kennedyho vesmírného střediska.
