Naše Slunce je samo. Ve skutečnosti ne tak docela, má nás, Jupiter, Mars a další planety sluneční soustavy, komety a asteroidy. Je ale jedinou hvězdou ve Sluneční soustavě, zatímco mnoho jiných hvězd žije v párech nebo i početnějších systémech. Konec konců nejbližší hvězda od Slunce Proxima Centauri je součástí trojhvězdy.
Přibližně 460 světelných let od nás leží malá hvězdokupa IC 2391. Jedná se o skupinu hvězd stejného původu a stáří. V tomto případě tvoří hvězdokupu asi 250 hvězd, takže IC 2391 patří spíše k těm menším.
Součástí hvězdokupy je také HD 74438. Astronomové si dlouho mysleli, že se jedná o jednu hvězdu. Její jasnost však byla mnohem vyšší, než se očekávalo. V roce 2017 vědci zjistili, že pod HD 74438 se neukrývá jedna, ani dvě ale dokonce čtyři hvězdy.
Prachové disky u Proximy Centauri • Zdroj: Živě.cz
Kdo koho obíhá?
Podobnému systému říkáme hierarchický. Dvě hvězdy obíhají okolo sebe a tvoří tak pár. Tyto páry jsou dva a obíhají opět okolo sebe. První pár hvězd tvoří hvězdy A a B, které jsou asi o polovinu větší než naše Slunce. Obíhají okolo sebe poměrně blízko s průměrnou vzdáleností 30 milionů kilometrů a s periodou třech týdnů.
Druhý pár tvoří hvězdy C a D, které jsou zhruba stejně hmotné jako Slunce. Obíhají okolo sebe o dost blíže ve vzdálenosti asi 10 milionů kilometrů s periodou jen 4 dní. Oba páry obíhají okolo sebe nebo možná spíše C, D obíhá okolo A, B, protože tento pár je hmotnější. Vzdálenost mezi páry se v průběhu 6 let mění od 450 milionů kilometrů po 1,2 miliardy kilometrů.
Zaděláno na katastrofu?
Systém HD 74438 má teprve 40 milionů let, takže je na začátku svého život. Už dnes ale víme, jak hvězdy skončí… vlastně nevíme. A proto je to zajímavé!
Hvězdy typu Slunce se začnou na konci svého života nafukovat do podoby rudého obra. Poté odhodí svou plynnou obálku a stane se z nich bílý trpaslík. Objekt o hmotnosti i Slunce ale velikosti Země.
Pokud má bílý trpaslík ve svém okolí normální hvězdu, může z ní krást materiál. Ten dopadá na povrch trpaslíka, dokud nevybouchne jako nova – nedávno jsme psali o novém typu novy.
Pokud hmotnost zlodějského trpaslíka překročí určitou hranici, dojde k výbuchu supernovy. Je to konkrétně 1,4 Slunce. Přes tuto hranici se nemůže dostat. Bílého trpaslíka o hmotnosti 1,5 Slunce ve vesmíru nenajdeme.
Čtyřhvězdu tvoří dva páry hvězd, které se v budoucnu stanou bílým i trpaslíky. V obou případech ale nejspíše hvězdy nebudou dostatečně blízko, aby došlo k přesunu materiálu. Podle vědců se ale může stát něco jiného. Ukazují na to nové simulace.
Ze čtyř hvězd budou dvě, tři nebo jedna?
Gravitace hvězd C, D bude v budoucnu ovlivňovat pár A, B natolik, že se obě hvězdy spojí v jednu. Existuje ale také možnost, že to bude přesně obráceně a A, B zaviní spojení C, D do jedné hvězdy.
Podobné splynutí dvou hvězd není běžné, ale může k němu docházet. Existuje teorie, že právě splynutí dvou hvězd způsobilo podivné chování „hvězdy“ V838 Monocerotis. V roce 2002 hvězda prudce zjasnila, což tehdy mimochodem objevili čeští astronomové.
Simulace pro HD 74438 ukazují, že ani bílý trpaslík vzniklý sloučením hvězd A a B, ani sloučením C a D nepřekročí mez, po které by následoval výbuch supernovy. Teoreticky by se však mohli sloučit i výslední bílí trpaslíci. Ze čtyřhvězdy by zůstal jeden objekt a ten vybuchl jako supernova.
Ale i kdyby k tomu nedošlo, ukazuje nám HD 74438, že k podobným událostem může ve vesmíru docházet. Výbuch bílého trpaslíka nemusí být zapříčiněn jen kradením materiálu, ale také sloučením s jiným bílým trpaslíkem, kdy k tomu byl pár „dotlačen“ dalšími hvězdami ve čtyřhvězdě. Zatímco u HD 74438 součet hmotností budoucích bílých trpaslíků k výbuchu supernovy nepovede, v jiném systému to může matematicky vyjít.
Podobné události přitom nejsou zajímavé jen do učebnic astronomie. Při výbuších supernov se do vesmíru dostaly těžší prvky, ze kterých pak vznikla Země i my. Je možné, že atom uhlíku ve vaší kůži či kosti vznikl právě kolizí dvou bílých trpaslíků.
