V soustavě tří těles existují tak zvaná librační centra nebo také Lagrangeovy body. Většinou jde o soustavu dvou velmi hmotných vesmírných objektů (třeba Slunce a Země) a nějaký malý objekt v podobě kosmické sondy či asteroidu. V libračním bodě se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly působící na třetí (relativně lehké) těleso tak, že toto těleso umístěné v daném bodě nemění vůči soustavě svou polohu.
K čemu je to dobré? Do libračních center se umisťují třeba sondy nebo vesmírné dalekohledy. V bodě L2 soustavy Slunce a Země je umístěn Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Není tedy přesně v daném bodě, ale obíhá ho. Díky tomu si udržuje Zemi i Slunce pořád stejně daleko od sebe a na jednom místě.
Průzkumná výprava vesmírné sondy Lucy • Zdroj: NASA Goddard
V libračních centrech však mohou dočasně či trvale uvíznout i asteroidy, kterým se říká trojané. Země má dva v bodě L4, což znamená, že se pohybují okolo Slunce po podobné dráze jako Země, ale jsou před ní.
Druhý trojan Země je dočasný
Existenci druhého trojana nedávno potvrdil dalekohled SOAR, který je součástí observatoře Cerro Tololo. Asteroid s označením 2020 XL5 má průměr asi 1,2 km – což je asi trojnásobek velikosti prvního známého trojana Země, který byl objeven v roce 2010.
Když byl v roce 2020 objeven 2020 XL5, jeho oběžná dráha kolem Slunce nebyla určena dost přesně na to, aby bylo zřejmé, zda se jedná pouze o asteroid přibližující se k Zemi a protínající její oběžnou dráhu, nebo o pravého zemského trojana.
NASA testuje vesmírnou sondu Lucy • Zdroj: Lockheed Martin
Vědci však nyní využili archivní data z let 2012 až 2019 a potvrdili, že 2020 XL5 může skutečně dostat razítko zemského trojana. Razítko je ale na dobu určitou: Gravitace Země i Slunce způsobí, že asteroid 2020 XL5 zůstane trojanem jen po dobu 4000 let. Poté librační centrum opustí a stane se obyčejným asteroidem.
Přestože dnes známe 2 zemské trojany, může jich být mnohem více. Konec konců oba současní trojané Země byli objeveni v posledních letech. Trojany mají i další planety. Mars jich má 14, Neptun 28 a rekordmanem je Jupiter. Právě kvůli němu říkáme podobným asteroidům trojané.
Trojané Jupiteru
První trojan byl u Jupiteru objeven v roce 1906. Astronomové mu dali název Achilles. Postupně přibývali další, a tak rakouský astronom narozený v Opavě Johann Palisa navrhnul, aby i ony dostaly název podle hrdinů trojských válek ze starořecké mytologie. Podobným tělesům se začalo říkat trojané.
Ve skutečnosti existují dvě skupiny trojanů. Jejich pozici ve Sluneční soustavě najdete snadno. Pohybují se po stejné dráze jako Jupiter ale 60 stupňů před ním a 60 stupňů za ním. První skupina je pojmenovaná podle obléhajících Řeků a druhá podle bránicích se Trojanů. Zatím jsme těchto těles našli 7000, ale je to jen kapka v moři. Astronomové odhadují jejich počet na milion!
K trojanům míří sonda
V říjnu loňského roku odstartovala na průzkum Jupiterových trojanů vesmírná sonda Lucy. Nejdříve v letech 2027 až 2028 prozkoumá zástupce řecké skupiny. Poté se vrátí k Zemi a poletí na druhou stranu na průzkum jednoho dvojitého trojana. Jestli má zemský trojan průměr kilometr, Lucy bude zkoumat mnohem větší drobečky. Její poslední cíl má průměr 113 km.
Původně měla sonda Lucy prozkoumat celkem osm trojanů, ale nakonec jich bude devět. U trojana s názvem Polymele vědci v březnu objevili měsíc. Nachází se 200 kilometrů od Polymele a má průměr asi 5 kilometrů.
Let zatím neprobíhá úplně hladce. Krátce po svém startu 16. října začala Lucy roztahovat své dva obří solární panely. Jeden z nich se nepodařilo plně rozvinout.
Od té doby se NASA snaží panel rozvinout pomoci k tomu určených motorů a následně ho udržet co nejrozvinutější.
Misi by to nemělo ohrozit, ale současně je to věc k řešení. Lucy se totiž stane nejvzdálenější vesmírnou sondou, která bude jako zdroj energie používat sluneční panely. U Jupiteru je už Slunce hodně „slabé“, a tak musí být panely co největší.
