Americký úřad pro letectví a vesmír (NASA) uzavřel dohodu se společností SpaceX, na základě které bude v následujících šesti měsících prozkoumána proveditelnost mise k Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Cílem mise má být vyzdviženi legendárního dalekohledu na vyšší oběžnou dráhu pomoci kosmické lodě Crew Dragon.
Jakmile bude studie hotová, bude možné říci, zda se „záchranná“ mise vůbec uskuteční. Dobrou zprávou pro amerického daňového poplatníka je, že to bude zřejmě za hubičku. Náklady na misi by totiž byly zřejmě poměrně nízké.
Mise by byla zřejmě alespoň z části soukromá. Americký miliardář Jared Isaacman se vloni vydal do vesmíru na palubě kosmické lodě Crew Dragon od SpaceX v rámci charitativní mise Inspiration4. A protože se mu to líbilo, chystá další tři lety. Poslední třetí bude na připravované lodi Starship, ale nás zajímá spíše ten první a hlavně druhý.
Při misi s názvem Polaris Dawn, která se uskuteční příští rok na jaře, vypustí z Crew Dragonu vzduch a vystoupí do otevřeného kosmu. Kromě toho chce ale také dosáhnout rekordně vysoké oběžné dráhy – zhruba 1400 km.
Když už letíte okolo, nepodíváte se nám na Hubblea?
Polaris Dawn samozřejmě Hubbleův dalekohled nenavštíví, ale v pořadí třetí Isaacmanův let by už mohl.
Zatím existuje spíše více otázek, než odpovědí. Tou první je, jak by se Crew Dragon k Hubbleovu dalekohledu připojil. Celkem pětkrát se k dalekohledu vydal raketoplán, který ho zachytil mechanickým manipulátorem a umístil do nákladového prostoru. Nic z toho malý Crew Dragon nemá.
Řešení ale existuje. Když se v květnu 2009 vydal raketoplán k dalekohledu naposledy, připevnili k němu astronauti SCM (Soft-Capture Mechanism). Jedná se v podstatě o dokovací port, který je určený k připojení kosmické lodě (spíše nepilotované), která se v budoucnu postará o kontrolované stažení Hubbleova dalekohledu do atmosféry.
Proč ale port nevyužít k přesně opačnému procesu? Crew Dragon má vpředu port pro připojení k ISS. K němu by se musel připojit adaptér, který bude na druhém konci kompatibilní se SCM.
Hubble padá k Zemi
Zemská atmosféra nemá ostrou hranici. Atomy vzduchu se vyskytují i ve výškách, ve kterých se pohybují družice. Kvůli tomu družice postupně padají k Zemi, až po několika letech či desítkách let shoří v hustějších vrstvách atmosféry. To se týká také Hubbleova dalekohledu, který se od poslední návštěvy raketoplánu v roce 2009 propadl o 30 km na dnešních 530 km.
Úkolem mise Polaris by bylo vytažení Hubbleova dalekohledu na vyšší dráhu – předpokládáme, že o pár desítek kilometrů. Tím by se zajistilo, že dalekohled zůstane na oběžné dalších 15 až 20 let.
Veterán na vyšší dráze
Má to však háček. Hubble je na oběžné dráze od roku 1990, i když ve skutečnosti je výrazně mladší – při servisních misích byl postupně fakticky postaven zcela nový dalekohled. Měnilo se takřka vše od vědeckých přístrojů, přes počítač až po solární panely. Především se ale měnily gyroskopy, které jsou potřeba pro orientaci dalekohledu v kosmickém prostoru. Dnes fungují tři z celkových šesti. NASA hledá způsoby, jak zajistit vědeckou činnost dalekohledu i s jedním gyroskopem.
Není ale jasné, jak dlouho Hubble vydrží v provozu. Mohla by v budoucnu proběhnout nejen „posunovací“ ale také servisní mise? V rámci studie má být zkoumána i tato otázka, takže uvidíme.
Potřebujeme ještě Hubblea?
Ve vesmíru je od konce loňského roku Kosmický dalekohled Jamese Webba. Oba dalekohledy ale pracují v odlišných částech spektra – JWST v infračervené, Hubble především ve viditelné ale zasahuje také do blízkých částí ultrafialového a infračerveného záření.
Při zkoumání mnoha jevů se vždy hodí, když je sledujete v co nejširší části spektra. Význam Hubbleova dalekohledu tak nepoklesl, ale naopak stoupl! Stále je to přístroj, který generuje nejvíce odborných studií vůbec – zhruba 1000 ročně. Hubbleův dalekohled tak určitě nepatří do starého železa. Jeho záchrana možná právě začíná...
