Astronomie má oproti jiným vědám jednu nevýhodu. Všechna zkoumaná tělesa jsou hodně daleko a je poměrně těžké si je „osahat“ na vlastní kůži nebo se po nich projít. Vědci musí používat dalekohledy a další detektory. Kousek vesmíru ale přesto do laboratoří dostaneme. Některé části vesmírných těles sem přiletěly samy, jiné dovezly sondy a astronauti.
Meteority z Marsu
O meteoritech jste už určitě slyšeli, možná i nějaký viděli v muzeu. Většina pochází z planetek nebo jde přímo o zbytky materiálu, ze kterého vznikala Sluneční soustava. Na Zemi ale máme také kusy Měsíce nebo Marsu. Jak je to možné?
Kdysi dávno přiletělo velké těleso, které narazilo třeba do Marsu. Při tomto dopadu bylo vyvrženo mnoho materiálu. Většina dopadla zpět na povrch, ale část byla vymrštěna až do vesmíru a po delším čase doputovala na Zemi.
Spousta marsovských meteoritů byla nalezena v Antarktidě. Není to snad proto, že by si meteorit vybíral, kam dopadne, ale v bílém sněhu a ledu se tmavší meteority prostě hledají snadněji.
Vzorky Měsíce
Vzorky vesmírných těles dopravily na Zemi kosmické sondy, ale ještě více jich přivezl člověk. V rámci programu Apollo posbírali astronauti na povrchu Měsíce 382 kilogramů kamení a prachu. Nejvíce přivezla poslední mise – astronauti z Apolla 17 nasbírali 111 kilogramů. Aby také ne, když v posádce byl geolog Harrison Schmitt.
První bezpilotní sondou, která přivezla vzorky Měsíce, byla v roce 1970 sovětská Luna 16. Ve srovnání s Apollem šlo ale o drobky – 101 gramů. Zatím poslední měsíční vzorky přivezla v roce 2020 čínská Čchang-e 5.
Asteroidy jsou nejlepší
Na Zemi máme už také kusy planetek. Odebírat vzorky z nich se přímo nabízí. Jde o starý materiál z počátků Sluneční soustavy. Planetky nás mohou také ohrozit, takže je dobré o nich vědět co nejvíce. V neposlední řadě mají velmi nízkou gravitaci, takže pro odlet z povrchu se stačí jen odrazit. A někdy stačí jenom to.
Letos v září přistane na Zemi pouzdro sondy OSIRIS-REx, která odebrala desítky až stovky gramů materiálu z planetky Bennu. Celý odběr proběhl při odrazu sondy (jejího ramene) od povrchu planetky.
Díky Sondě Stardust máme od roku 2006 na Zemi také částice prachu z kometárního chvostu. Sonda Genesis pak v roce 2004 dopravila na Zemi vzorky slunečního větru – tedy částic, které proudí ze Slunce. Při přistání havarovala, ale některé částice se podařilo zachránit.
Robotický geolog
Na Mars posíláme jednu sondu za druhou, ale kromě zmíněných meteoritů vzorky rudé planety na Zemi nemáme. Ale to se změní! Na Marsu v současnosti pracuje rover Perseverance, který postupně odebírá zajímavé vzorky hornin, ale také atmosféry. Všechny jsou ukládány do trubiček, které rover následně odhazuje na povrch.
Za 7 let by měl rover vzorky posbírat a dopravit je k sondě, která přistane na povrchu. Nebude-li tou dobou Perseverance fungovat, je připraveno záložní řešení. Sonda bude mít na palubě dva vrtulníky, které by vzorky posbíraly. Malá raketa pak dopraví vzorky do vesmíru, kde se spojí se sondou a ta je přepraví na Zemi.
Osahejte si virtuálně vzorky z vesmíru:
Americká agentura NASA spustila stránku, která obsahuje detailní informace o vzorcích z vesmíru. V první části stránek najdete vzorky z jednotlivých misí Apolla. U každého vzorku jsou informace, fotografie a také detailní 3D model. Druhá část se týká meteoritů. Databáze je rozdělena na jednotlivá tělesa, takže si můžete prohlédnout třeba jen meteority z Marsu. Najdete je tady.
