Všechny hvězdy na obloze, které vidíme, patří do naší Galaxie zvané někdy také Mléčná dráha. Ve vesmíru ale existují stovky miliard jiných galaxií – obřích ostrovů plných stovek miliard hvězdných soustav, prachu a plynu.
Vědci se nyní pochlubili novými výsledky projektu PHANGS (Fyzika s vysokým úhlovým rozlišením v blízkých galaxiích). Projekt se zabývá výzkumem blízkých galaxií a byl už dříve „nakrmen“ fotografiemi a daty z obřích pozemských teleskopů nebo i Hubbleova dalekohledu. Další díl do skládačky přidal Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který zkoumá vesmír už dva roky.
Webb versus Hubble
Pokud bychom měli kouzelné brýle a mohli přepínat mezi různými druhy záření, viděli bychom pokaždé trochu jiný vesmír. JWST ho zkoumá v infračerveném záření, které je ideální pro výzkum chladných objektů nebo prachu.
Ve vesmíru prach pohlcuje viditelné světlo a poté ho znovu vyzáří v infračerveném zářením. Zatímco na fotografiích z Hubbleova dalekohledu vidíme tmavé oblasti, ve kterých je světlo hvězd prachem pohlcováno, na fotografiích z JWST vidíme tento prach jasně zářit červeným a oranžovým světlem.
Na úchvatných snímcích našli vědci řadu detailů. Vidíme oblasti, ve kterých vznikají nové hvězdy. Jedná se o červená „semínka“ na vrcholech prachových pásů. Patrné jsou také kulovité skořápky v plynu a prachu, které vytvořily výbuchy hmotných hvězd. Jasně modré tečky jsou už trochu starší hvězdy.
Jak se galaxie vyvíjí?
Podobné snímky vědcům umožňují studovat, jak se galaxie vyvíjí. Důkazy ukazují, že galaxie rostou zevnitř ven – tvorba hvězd začíná v jádrech galaxií a šíří se podél jejich ramen, které se spirálovitě vzdalují od středu.
Čím dále je hvězda od jádra galaxie, tím je pravděpodobnější, že bude mladší. Naproti tomu oblasti poblíž jader, které většinou září modře, jsou tvořeny staršími hvězdami. Mluvíme sice o blízkých galaxiích, ale všech 19, které Webb zkoumal, se nachází desítky milionů světelných let od nás.
Gaia se dívá blíž:
Evropská družice zkoumá blízké galaxie
Vesmírný dalekohled Jamese Webba není jediný, kdo zkoumá blízké galaxie. Na ještě bližší galaxie se zaměřuje třeba evropská družice Gaia. Její úkoly jsou ale ve skutečnosti větší. Deset let přesně měří pozice stovek miliard objektů. Mezi nimi jsou i satelitní galaxie, což jsou malé galaxie, které obíhají okolo Mléčné dráhy.
Zřejmě nejslavnější z desítek satelitních galaxií je Velké Magellanovo mračno ve vzdálenosti 170 tisíc světelných let. Podle měření družice Gaia je o 10 % hmotnější, než se dříve předpokládalo.
Měření hmotnosti satelitních galaxií je důležité, protože výzkum jejich hmotnosti a pohybu pomáhá určit hmotnost naší vlastní Galaxie. V kombinaci s daty z jiných kosmických misí a pozemních observatoří se odhady pohybují od 200 miliard hmotností Slunce do 1,5 bilionu Sluncí.
Rozdíl není způsoben počtem hvězd, ale nejistotou při odhadu množství tak zvané temné hmoty, kterou nevidíme, ale pozorujeme její vliv. Temná hmota je zřejmě tvořena určitým druhem částic.
