Výzkum Venuše je oproti Měsíci nebo Marsu mnohem těžší. Svá tajemství před námi totiž planeta důkladně ukrývá pod souvislým pásem oblačnosti, který se nikdy nerozpustí a který nám zabraňuje spatřit povrch ve spektru viditelného světla. Proto je její povrch zmapován pouze za pomoci radarových snímků s relativně špatným rozlišením. Můžeme na nich vidět jen útvary větší než přibližně jeden kilometr.
Podoba pekla na Venuši
Navíc je Venuše obklopena nesmírně hustou atmosférou tvořenou převážně oxidem uhličitým, takže na v její atmosféře panuje extrémně silný skleníkový jev. Průměrná teplota povrchu je proto přes 460 °C.
I kvůli tomu nedokázala žádná ze čtveřice sovětských sond, kterým se doposud podařilo na povrch Venuše měkce dosednout, fungovat o moc déle než dvě hodiny. Neumíme totiž dlouhodobě chladit elektronické systémy sond, takže se jejich “mozky” prostě upečou.
Lepší obraz zajistí sonda EnVision
Přitom znalost, jak povrch vypadá a co se na něm odehrává, je klíčovým předpokladem k tomu, abychom odhalili, kdy a jak se Venuše stala pekelným světem. A sonda EnVision by tohle měla s pomocí optických, spektrálních a radarových přístrojů umožnit.
Dovolí totiž zmapovat povrch v mnohem lepším rozlišení, než jsme doposud měli k dispozici, ale také umožní prozkoumat atmosféru planety a plyny, které ji tvoří. A snad nám i ukáže, jestli na Venuši stále soptí sopky!
Sopky ve vesmíru? Podívejte se na ně na vlastní oči v tomto videu • Zdroj: ABC
Český úkol
Mému kolegovi Martinu Ferusovi z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR se podařilo dát dohromady tým, který se do příprav sondy zapojí. Český tým zkonstruuje elektronické „srdce“ přístroje Venspec, což je spektrometr, který umožní prozkoumat nejenom chemické složení atmosféry Venuše, ale i povrchu planety.
Konkrétně nám připadla starost o centrální procesor, jednotku řízení mechanických částí a systému pro zpracování dat získávaných spektrometrem. Až se na svou cestu EnVision vydá, ponese na své palubě i českou vlajku!
