Planety vznikají z oblaku plynů a prachu z takzvaného protoplanetárního disku. V něm se prachové částice shlukují a srážejí, čímž postupně vznikají zárodky planet. Tyto zárodky pak svou gravitací přitahují další částice a plyn.
Takové události lze pozorovat. V osmdesátých letech zjistila družice IRAS, že 25 světelných let vzdálená hvězda Vega vyzařuje patnáctkrát více infračerveného záření, než by měla. Ve skutečnosti však toto záření nepochází přímo z Vegy, ale z obřích disků, které ji obklopují. Teprve nedávno jsme mohli tyto disky pozorovat přímo – díky Hubbleovu dalekohledu, síti radioteleskopů ALMA v Chile a nově i pomocí Dalekohledu Jamese Webba.
Dva disky u Vegy
V planetárních systémech vědci měří vzdálenosti pomocí astronomické jednotky (AU), což odpovídá vzdálenosti Země od Slunce, tedy necelým 150 milionům kilometrů. Kolem Vegy se nacházejí dva disky nebo také pásy.
Jeden z nich je podobný našemu hlavnímu pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem a rozkládá se ve vzdálenosti zhruba od 5 AU do 78 AU od hvězdy. Za ním leží vnější chladnější pás, který vědci přirovnávají ke Kuiperovu pásu ve Sluneční soustavě za drahou Neptunu. U Vegy sahá tento pás až do vzdálenosti 170 AU. Dalekohled Jamese Webba dokázal odstínit světlo samotné Vegy, takže vědci mohli poprvé pozorovat přímo tyto disky. A výsledky je velmi překvapily!
Práce jak od grafika
Vega je stará přibližně 700 milionů let, a tak by vývoj planet měl být už v pokročilé fázi. U vznikajících planet bychom očekávali, že v discích vytvoří výrazné mezery, shluky prachu nebo pozůstatky po velkých kolizích podobně, jako když chůze ve vysokém sněhu zanechá stopy ve sněhové pokrývce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
