Sonda BepiColombo, která odstartovala v říjnu 2018, se skládá ze dvou částí. Evropský modul MPO (Mercury Planetary Orbiter) bude zkoumat planetu Merkur jako celek, japonský Mio, známý také jako Mercury Magnetospheric Orbiter, se zaměří na magnetosféru Merkuru. K jejich rozdělení dojde při příletu k Merkuru v listopadu 2026, kdy obě části vstoupí na jeho oběžnou dráhu.
Šestý průlet nad nejmenší planetou
BepiColombo během své mise šestkrát prolétla nad Merkurem. Při těchto průletech nejen zkoumá nejmenší planetu Sluneční soustavy, ale především upravuje svou dráhu a postupně zpomaluje. Poslední, šestý průlet proběhl 8. ledna. Začal ve stínu Merkuru, takže sonda musela více než dvacet minut fungovat pouze na své baterie.
Rozhodně však nezahálela. Prolétala oblastmi, kde mohou nabité částice proudit z magnetického ohonu planety směrem k jejímu povrchu. V rámci průletu se dostala pouhých 295 kilometrů nad severní pól Merkuru.
Pod námi je Merkur
Během průletu nad Merkurem kamera M-CAM 1 na přeletovém stupni sondy pořídila řadu snímků. Zaměřila se na vulkanickou pláň Borealis Planitia. Tato oblast je posetá krátery, z nichž velkou část před 3,7 miliardy let zahladila láva. Kamera rovněž zachytila Caloris Basin (Pánev tepla), největší kráter na Merkuru i v celé Sluneční soustavě. Jeho průměr činí 1500 kilometrů a část pánve je zaplněna ztuhlou lávou.
Hledání vody
Z měření a snímků se vědci pokusí odpovědět na důležité otázky. Například: Nachází se na Merkuru voda? Na povrchu planety panují extrémní teploty až 450 °C. Do kráterů poblíž pólů však sluneční paprsky nikdy nedopadají a tato místa zůstávají trvale chladná. Podle vědců by zde mohl být přítomen vodní led.
Záhadný draslík
Velkou záhadou je i samotný vznik planety. Kde má Merkur „místo narození“? Sonda Messenger zaznamenala na povrchu Merkuru vyšší koncentraci draslíku v poměru k radioaktivnímu thoriu než je u planet Venuše, Země nebo Mars. Pokud Merkur vznikl na současné oběžné dráze, měl by mít méně draslíku, protože tento prvek se v blízkosti Slunce snadno odpařuje. Znamená to, že Merkur vznikl mnohem dál od Slunce?
Problém s jádrem
Podle vědců je také možné, že se Merkur kdysi srazil s obřím objektem. Tato kolize ho mohla přemístit blíže ke Slunci a zároveň ho připravit o většinu materiálu z jeho kůry. To by vysvětlovalo, proč má Merkur neobvykle velké jádro.
A právě v něm se skrývá další záhada! Merkur má magnetické pole, což je něco, co mu může závidět i větší Mars. Na Zemi vzniká magnetické pole díky tekutému železnému jádru. Merkur je však mnohem menší, a jeho jádro by tedy mělo dávno ztuhnout. Z nejasných důvodů se to však nestalo. Co tento proces způsobuje? Odpovědi na tyto otázky by mohl přinést právě výzkum sondy BepiColombo.
Gravitační prak:
Co je to?
Vesmírná sonda BepiColombo je pojmenována po italském vědci Giuseppe „Bepi“ Colombovi (1920–1984). Colombo studoval planetu Merkur a spočítal dráhu, ve které využil gravitace Venuše k tomu, aby mohla sonda několikrát prolétnout okolo Merkuru. Díky této myšlence mohla americká sonda Mariner 10 v letech 1974 a 1975 provést tři průlety kolem Merkuru namísto jednoho.
Gravitaci planet dnes používají pro urychlení, zpomalení nebo změnu dráhy i další sondy. BepiColombo kromě šesti průletů okolo Merkuru prolétla také dvakrát okolo Venuše a jednou okolo Země.
