Od prvního zaboření lidské nohy do měsíčního prachu uběhlo více než 55 let. Došlo k tomu v rámci projektu Apollo. Dvojice amerických astronautů – Neil Armstrong a Buzz Aldrin – strávila na povrchu Měsíce 21 hodin a 36 minut. I když přišlo pět dalších přistání, člověk se na Měsíci nikdy moc neohřál. Rekord drží posádka Apolla 17 s pobytem 75 hodin.
Člověk na Měsíci na delší čas
Mise Apolla byly zamýšleny jako krátké návštěvy Měsíce, během kterých astronauti posbírají vzorky hornin, provedou pár experimentů a pomažou zpátky domů. Jenže když se podíváte na budoucí plány kosmických agentur – a je jedno, jestli na americké, čínské či evropské – všimnete si změny. Na skok tam už nikdo nechce. V plánech figurují dlouhodobé výzkumné měsíční základny.
Nové problémy
S dlouhodobým pobytem lidí na povrchu Měsíce budeme řešit nový problém. Oproti Zemi se totiž okolo Měsíce nenachází hustý plynný obal v podobě atmosféry. Měsíční povrch je tak vystaven rozmarům Slunce i okolního vesmíru, kvůli čemuž na něj dopadají ve velkém rychle letící částice. Pokud tak budete na povrchu déle, zažijete vysoké dávky radiace škodící vaší DNA.
Ale to není vše. Trápit vás budou i mikrometeority bombardující každičký kousek povrchu. Hravě mohou prorazit stěnu základny nebo ochranný skafandr. Rychle pak přijdete o všechen vzduch nebo nějaký z kritických systémů základny.
Stačí se jen zakopat!
Budoucí lidské průzkumníky tak musíme chránit. Jenže jak? Nejsnazší by bylo se schovat pod povrch, abychom nemuseli vymýšlet nové odolné či stínicí materiály. Když si ale uvědomíme, co v kosmu se současnými technologiemi zvládneme, zakopávání se pod povrch Měsíce zní jako sci-fi. Jenže co kdybychom to nemuseli dělat? Co kdyby to za nás udělala příroda?
Tunely už tam jsou
Ze Země víme, že příroda umí vytvořit rozsáhlé podzemní prostory. Dlouho jsme tápali, jestli to zvládne i na Měsíci. Tomu je ale konec. Týmu italských výzkumníků se totiž povedlo jednoznačně odhalit, že se tam podzemní prostory skutečně nacházejí. Našli totiž jeskyni vzniklou tečením lávy, do které se dá z povrchu dostat.
Budoucí odvážlivci mají místo, kam se mohou případně schovat! Tedy až vymyslíme, jak se do lávového tunelu, který je přes 100 metrů hluboko, bezpečně se vším vybavením dostat.
