Možná jste se ve škole už učili, že v kosmickém prostoru není vzduch, ale vakuum. A také to, že ve vakuu se na rozdíl od vzduchu nešíří žádné zvuky. Znamená to tedy, že je vesmír nekonečně obrovským místem, kde je absolutní ticho? Rozhodně ne! Své o tom moc dobře ví Ondřej Santolík, vedoucí Oddělení kosmické fyziky v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky.
Haló? Tady Země!
Když se zrovna nevěnuje výzkumu kosmického plazmatu, ionosféry a magnetosféry na Zemi i dalších planetách Sluneční soustavy, přednáší pro odborníky i laiky o vesmírných zvucích. I když v tomto případě je všechno trochu jinak. Velké množství zvuků, které můžeme ve vesmíru zachytit, totiž ve skutečnosti pochází ze Země nebo dalších planet. A zní docela jinak, než jsme my pozemšťané zvyklí.
Bez družic jsme nahraní
Abychom se mohli začít zvuky z vesmíru zabývat, budeme potřebovat několik věcí, které nepatří do úplně běžné výbavy domácího kutila. První z nich je počítačový program, který umí zachycené zvuky podle jejich frekvence zobrazovat v grafu. Ten pak svým charakterem připomíná notový zápis. Nezbytná budou také data z družic, třeba té úplně první československé Magion 1. Proč právě tento název? Hlavním cílem programu, v rámci něhož do vesmíru odstartovalo celkem 5 vědeckých satelitů, totiž bylo zkoumat MAGnetosféru a IONosféru.
Zvuky z vesmíru? Rádiové vlny!
A jak je to tedy se „zvuky z vesmíru“? Ve skutečnosti se jedná o rádiové vlny, které jsme zaznamenali na magnetické nebo elektrické antény družic a na slyšitelnou podobu je převedli až zpátky na Zemi. Čím vyšší byla frekvence přijatých vln, tím výše nyní najdeme tón na spektrogramu.
Zajímá vás, co třeba můžeme ve vesmíru slyšet? Jedním z nejčastějších zdrojů takových zvuků jsou blesky ze zemské atmosféry, kterým se říká hvizdy. „Občas totiž znějí, jako byste si cestou do školy pohvizdovali,“ vysvětluje Santolík. Nám ale spíše přijde, jako bychom na někoho útočili laserovou puškou ve sci-fi střílečce.
Záhada: Když vesmír syčí
Jedním ze zvuků, které vědcům skutečně lámou hlavu, je plazmasférický sykot. Už z názvu je zřejmé, že zní trochu jako syčení. Někdo by mohl zmínit, že připomíná i ruch nedaleké dálnice s projíždějícími kamiony. Původ tohoto zvuku se zatím vědcům nepodařilo objasnit. Některé teorie hovoří o tom, že vzniká přímo ve vesmíru, jiné nevylučují, že někdy jde o nahromadění mnoha hvizdů, které pak místo hvízdání syčí. Nad póly Země se ozývá aurorální sykot, který má zase trochu jiný charakter.
Ochrana televize či internetu
Na to, co nám zvuky z vesmíru mohou připomínat, má velký vliv i vzdálenost od Země, ve které jsme je dokázali zachytit. Například takzvaný chorus zní někde jako ranní štěbetání malých ptáčků, jinde jako opičí skřeky nebo soví houkání.
Chorus paradoxně poprvé zaznamenaly antény přímo na Zemi už v 50. letech minulého století. Nejčastěji jej ale uslyšíme v radiačním pásu kolem naší planety, konkrétně v jeho vnější části, kde se nachází řada geostacionárních družic sloužících pro telekomunikaci. Ty rozhodně nepatří mezi nejlevnější, a tak se vyplatí je před škodlivým zářením chránit, třeba i s pomocí dat získaných výzkumem vesmírných zvuků.
Sonda Juice
Džus na cestě k Jupiteru
Na opravdu dlouhé výpravě k největší planetě Sluneční soustavy Jupiteru a jejím ledovým měsícům je aktuálně šestitunová sonda Juice. Ta odstartovala 14. dubna 2023 z Francouzské Guyany a ke svému cíli by měla po sérii složitých gravitačních manévrů dorazit až v roce 2031. Některé z přístrojů na palubě sestavili přímo vědci z Akademie věd České republiky, jedním z cílů mise je právě měření rádiových vln typu chorus v okolí Jupiteru.