Novináři se předháněli v líčení událostí očitými svědky. I když se pravděpodobně každé vraždy dopustil jeden a týž muž, byl zřejmě vždy v převleku. Jen v jedné věci se svědci shodovali jednomyslně: Vrah střílel ze sevřené ruky, jakoby z pěsti! Zvlášť viditelné to bylo u vraždy, která se odehrála v podvečerním šeru. Oběť, pan Jean-Paul Muray, kavárník, právě vystoupil z drožky, když tu k němu přistoupil postarší muž. Levou rukou pozvedl svůj klobouk - jako na pozdrav, zatímco jeho pravačka se zvedla na úroveň hrudi pana Muraye. Z ruky neznámého sevřené v pěst vyšlehl plamen - a zazněl výstřel!
Tak nějak mohly znít zprávy, které se v poslední třetině 19. století objevily nejen ve francouzském, ale i americkém tisku. Než se podařilo zjistit, čím se v podobných případech skutečně střílelo, mohla se policie, ale i široká veřejnost jen dohadovat, jak je možné skrýt v pouhé lidské dlani palnou zbraň. A že to palná zbraň je, o tom nikdo v oné době nepochyboval. Hluk výstřelu a výšleh plamene to jednoznačně potvrzovaly.
Jak to skutečně bylo
Tvůrci ručních palných zbraní se téměř od samého jejich vzniku někdy ve 14. století snažili nejen zvýšit jejich účinnost a dostřel, ale postupně vytvářeli palné zbraně různého účelu. Tak se vedle dlouhých palných zbraní, pušek, časem objevily i krátké palné zbraně, pistole a revolvery. Tak jako se rozrůstaly typy dlouhých zbraní, pozadu nezůstaly ani snahy vytvořit nejrůznější zbraně krátké. K pistolím o jedné a více hlavních se v 19. století přidružil proslavený bubínkový revolver Samuela Colta. Ale i ten měl své předchůdce už v 17. století!
Mezitím se skutečně podařilo zkonstruovat i malé kapesní pistole. Opravdu se daly ukrýt v kapse, ba i v rukávu kabátu, nosily se zastrčené v botě nebo dokonce v punčochovém podvazku či kabelce. Vznikly tak zbraně skryté a zákeřné. A k těm patří i opakovací pistole, která se dá skrýt do dlaně, zatímco její krátká hlaveň celkem nenápadně vykukuje mezi ukazovákem a prsteníčkem. Na první pohled zbraň připomíná nějaké starodávné dědečkovy cibule - jak se říkávalo kapesním hodinkám, které se nosívaly v kapse vesty a řetízkem byly připoutány do knoflíkové dírky - to aby se neztratily. Ale aby také bylo vidět honosný řetízek.
Tak ten u protektora nepotřebujete. Buď jej ukrýváte v kapse nebo - při akci - v dlani!
Ochránce nebo zabiják?
Už v samotném názvu zbraně je ovšem rozpor. Jeho američtí výrobci mu totiž dali jméno The Protector (případně Chicago Pistol), tedy protektor čili ochránce. Takový byl původní úmysl, vyrobit zbraň nenápadnou, snadno skrytou a na ochranu v případě napadení. Přesto se stal zákeřnou zbraní používanou zločinci!
Obdobně tomu bylo i ve Francii, kde se tato zbraň vyráběla pod označením Le Protector. Système Turbiaux. To podle svého tvůrce Jacquese Edmonda Turbiauxe, který ji zkonstruoval v roce 1882 v Paříži, rovněž jako zbraň obrannou. Například prý byla využívána venkovskými pošťáky na ochranu před psy!
Nepřežil konkurenci
Obě zbraně, byť shodné konstrukce, se lišily především počtem nábojů v zásobníku. Byly na sedm nebo deset nábojů a podle toho byla i ráže (kalibr) 8 nebo 6 mm. Zásobník byl kruhový a dal se vyjmout po odšroubování pravé stěny. Při výstřelu z dlaně se stisknutím pérové páčky pootočil zásobník a úderník, umístěný uprostřed pouzdra, odpálil náboj z přední komory.
Pro lepší držení zbraně mělo pouzdro nad a pod hlavní výstupky, o které se prsty opřely. Pod hlavní je páčka pojistky. Celková délka protektora včetně hlavně je 110 mm. Svým tvarem i velikostí, ba i kapacitou zásobníku sice předčil svého největšího konkurenta, jímž jsou pistole derringer, ale ty přežívají dodneška. Zatímco protektora najdete nejspíš jen v muzejních a soukromých sbírkách. Jeho mechanizmus a nabíjení jsou přece jen poněkud choulostivé a složité. Přesto v době svého vzniku způsobil značný rozruch! Kdo by hledal smrt v dlani!?
