Dejte si na ně pozor, ještě zdaleka nepředvedli všechno, co umí. Roboti sice lidstvu pomáhají skoro na každém kroku, ale už to zdaleka nejsou jen nemyslící mašiny, které montují auta v továrnách. Dnešní roboti jsou chytří, samostatní a dokáží si poradit v každé situaci. Přijde doma, kdy se vyrovnají lidstvu? Jednou třeba ano, zatím se ale ještě držíme. Změna je ale možná už za rohem.
Robopes, který nekouše
Při pohledu na konstrukci tohoto robota je jasné, odkud pochází jeho jméno. BigDog totiž připomíná velkého psa. O psovi se říká, že je to nejlepší přítel člověka a o tom robotickém vyvíjeném pro armádu to má platit dvojnásob. Protivníka sice nepokouše, ale rozhodně vojákům v poli ulehčí práci. Hlavním úkolem BigDoga je totiž nosit těžké náklady. Zatím se tento robot ještě testuje, ale už teď je jasné, že zvládne unést 150 kilogramů nákladu a žádný terén pro něj nebude problém. BigDog má za sebou pochody ve sněhu, v písku, v bahně i ve vodě a se vším si bez větších problémů poradil. Bez potíží se také umí vyškrábat do kopce nebo chodit po ostrých kamenech i po nerovném terénu, a to rychlostí až 11 kilometrů za hodinu.
Hlavní výhodou tohoto robota bude však to, že se o něj nemusí vůbec nikdo starat. BigDog bude totiž jednoduše následovat předem určeného vojáka a přizpůsobí se jeho rychlosti, situaci i terénu, případně se bude navigovat podle GPS. Především však zvládne sám koukat na cestu a hlídat si terénní nerovnosti. S pomocí laserového snímání umí analyzovat povrch a vyhodnocovat, kudy je bezpečné jít a kde už hrozí robotovi pád.
Podobně by měl pracovat i robot s názvem LS3, kterého si objednali američtí mariňáci. Ten je zatím sice jen na papíře a v laboratořích Boston Dynamics, ale počítá se s tím, že na první zkušební procházku vyrazí v roce 2012. Na rozdíl od BigDoga unese celých 181 kilogramů a zvládne jít bez přestávky celých 24 hodin.
Skoro jako člověk
Robopsa bychom měli, teď je čas na robočlověka. Tedy tak napůl. Petman vypadá skoro jako lidská bytost, jeho hlavní funkcí však není lidi nahradit, ale chránit. Používá se totiž pro testování speciálních protichemických ochranných obleků pro armádu.
Petman dokáže téměř dokonale napodobit pohyb člověka, díky čemuž se na něm dají ideálně testovat právě obleky navržené pro lidi. Umí chodit, plazit se, ohýbat se a namáhá protichemický oblek tak, jak by to dělal skutečný voják. Nejde ale jen o pohyb. Když člověk chodí, utíká nebo v případě vojáků třeba i bojuje, dějí se s jeho tělem věci, s nimiž musí vědci také počítat, a tak Petman umí nejen napodobovat lidský pohyb, ale i chování samotného těla.
Vědci mohou na dálku regulovat takové věci, jako je například pocení, teplotu robotického těla nebo vlhkost. Při testování obleků, které mají vojáky chránit před chemickými a biologickými zbraněmi, se zkrátka nesmí podcenit vůbec nic. V budoucnu by však mohl mít Petman, nebo alespoň jeho základ, i další využití. Jeho napodobování lidské chůze je totiž téměř dokonalé, a když se pohybuje, dělá to skoro jako skutečný člověk. Při kroku nejdříve došlápne na patu a poté přenese váhu na špičku. Prostě jako my.
Záchranáři a žrouti
Roboti ale najdou využití i jinde než v armádě. Například přístroj jménem Seaswarm může výrazně pomoci při ekologických katastrofách. Obsahuje totiž nanoboty, kteří dokáží vysávat ropu z hladiny moře. V případě havárie tankeru tedy mohou doslova "uklidit" celou skvrnu, která by jinak mohla zahubit obrovské množství zvířat. Další šikula se nazývá S-bot a také stejně jako Seaswarm spadá do kategorie Swarm Robot. Swarm znamená v angličtině "roj" a přesně jako roj pracují i tihle roboti. Pokud například nedokáží pohnout těžkým objektem, automaticky si zavolají na pomoc robokámoše a zkusí to ve dvou. Tihle roboti si totiž umí spočítat, na co stačí a k čemu už potřebují pomoc.
StickyBot zase na první pohled připomíná ještěrku nebo gekona. A taky umí hodně zajímavé věci. Stejně jako gekon využívá suché a přilnavé packy, aby mohl šplhat po stěnách nebo skle. Ocasem zase udržuje stabilitu. Příroda ale poskytla inspiraci i vědcům, kteří sestrojili robotického hada. Ten se dokáže doslova vmáčknout do téměř jakékoliv štěrbiny a budoucnu se plánuje jeho využití například při hledání obětí zemětřesení. RespondBot zase zvládá díky svým šesti nohám rychle běhat po jakémkoliv terénu a nedělá mu potíže ani plavání nebo schody. Může se pohybovat v prostředí zamořeném radiací nebo nebezpečnými chemikáliemi, kam se lidé dostat nemohou.
Zajímavě vypadá i robot EcoBot II, který by si měl umět sám vyrábět energii. Nebude potřebovat žádnou elektrárnu, uhlí nebo solární panely. Jednoduše mu bude stačit chytat mouchy, žrát je a vyrábět si z nich energii, tím pádem je možné zadat mu úkol a dál se o něj nestarat.
Robot, kam se podíváš
Co bude za deset nebo dvacet let samozřejmě nikdo na sto procent předpovědět nemůže, avšak skoro jisté je, že roboti budou na každém kroku. V roce 2015 by v americké armádě měli roboti tvořit třetinu bojové síly a o dvacet let později by měli bojovat bez toho, aby je někdo na dálku ovládal. V roce 2030 by měli být roboti schopni zvládnout většinu manuálních prací, které dnes dělají lidé, a počítá se i s tím, že by prováděli složité lékařské zákroky. Roboti budou zkrátka všude.
