Živá vzducholoď: Budou města létat?

Rychle, rychle, rychle... dnes musíte být všude hned, včera bylo pozdě, čas jsou peníze, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek... Pořád řešíme, jak chránit planetu, ušetřit ropu, uhlí, uran. Přitom by stačilo nesnažit se být všude rychle. Abyste se dostali osobákem z místa na místo, nepotřebujete motor o výkonu menšího náklaďáku. K rychlosti kolem sta kilometrů za hodinu vám stačí vylepšený trabant. Motorka schovaná pod kapotou. U aut nám to ještě nedošlo, takže když už vyrobíme elektromobil, musí jezdit alespoň sto padesát. Jinak to přeci není auto. U letadel už to pomalu přichází na přetřes. Ropa zdražuje. Nádherný úkaz lidského umu - nadzvukový Concorde - skončil. Byl rychlý, ale nenažraný. Na jeho místo nastoupily obří dopraváky. Na osobu spálí méně paliva, ovšem i tak je ho hodně.

Hydrogenase •  Vincent Cellebaut Architectures

Biotovárna na vodík

Co s tím? Třeba trošku zpomalit a vzpomenout si, co jsme při zrodu letectví zavrhli. Stejně, jako tu na začátku minulého století byly elektromobily tvrdě konkurující spalovacím motorům, byly tu vzducholodě válcující letadla. Už nějakou dobu se očekává renesance létajících doutníků. Je jich pořád více. Bohužel většinou jen ve fantazii designérů. Pár reálných pokusů tu už bylo. Hlavně neslavně proslulý Cargolifter, ze kterého zbyl v Německu jen obrovský opuštěný hangár proměněný nakonec v tropickou pláž. Chce to asi jiný přístup. Možná by nebylo od věci přestat kopírovat starý dobrý Hindeburg a zkusit něco nového. A na "něco nového" je expert Vincet Cellebaut. Belgický architekt, který navrhuje přírodou inspirované budovy i plovoucí města. Jeho poslední prací je létající dům - Hydrogenase. Gigantická vzducholoď s nulovými emisemi.

Výbušná šroubovice?

Vincent rád pracuje s organickými tvary a u Hydrogenase tomu není jinak. Elegantní šroubovice v sobě ukrývá biologickou továrnu na vodík. Chaluhy, které místo aby jako každá slušná rostlina vyráběly fotosyntézou kyslík, vyrábí vodík. Ten nejenže nadnáší vzducholoď, ale také slouží jako palivo pro všechny její systémy.

Zmiňovali jsme Hinderbung, největší vzducholoď všech dob, kterou proslavily ani ne tak její velké lety jako velký výbuch způsobený právě vodíkovou náplní. Už v roce 1937, kdy se Hindeburg změnil v ohňostroj, konstruktéři věděli, že plnit vzducholoď vodíkem je dost hloupý nápad. Biovodík vyráběný řasami vybuchuje stejně jako jakýkoli jiný. Vincet Cellebaut však tvrdí, že je to bezpečné. Čtyři vodíkové nádrže, jakési bubliny či odborněji balonety, by měly obklopovat a chránit větší bubliny s héliem. Hélium také nadnáší loď, a navíc nevybuchuje. Jen když si ho fouknete trochu do krku, mluvíte jak šmoulové. V tomto směru nezbývá než konstruktérovi věřit, i když vodíkové nádrže poletující nad městem nejsou zrovna uklidňující představa.

Hydrogenase •  Vincent Cellebaut Architectures

Teoreticky dokonalé

Vše ostatní však na Hydrogenase vypadá skvěle. Její rozměry jsou úctyhodné - 400 metrů na výšku a 180 metrů v průměru. Uvnitř pak byty, kanceláře, vědecké laboratoře i zábavní centra. Volný prostor má posloužit k přepravě obrovských nákladů až do hmotnosti dvou set tun. Tolik naložíte jen na loď. Vzducholoď drží pohromadě konstrukce z kosmických materiálů. Na jejím povrchu mají být nataženy dvě vrstvy vodotěsného a ohnivzdorného materiálu inspirovaného listy lotosu, které se nikdy nenamočí, současně by měl bránit vzniku námrazy, a navíc mít povrch podobný kůži žraloka ke zmenšení tření o vzduch. Hezká sbírka ideálních vlastností, teď ho ještě vyrobit. Kormidla a stabilizátory na dolním, nešpičatějším konci jsou zase inspirovány tvarem velrybích ploutví, což by mělo snižovat turbulence.

Hydrohenase hodlá létat maximální rychlostí 175 km/h a i při průměrném cestovním tempu by byla dvakrát rychlejší než lodě, více než jedenapůlkrát rychlejší než náklaďáky a... sedmkrát pomalejší než letadla. Ovšem s minimální spotřebou paliva. Navíc paliva vyráběného přímo na palubě - již zmíněného vodíku - takže vlastně zadarmo.

Vodíkové palivo pro pohon Hydrogenase vyrábějí zelené řasy •  Vincent Cellebaut Architectures

Půjde to řídit?

O pohon se stará 20 natáčitelných vrtulí pracujících od vodorovné polohy pro start do svislé pro let vpřed. Pokud loď nepohánějí, fungují jako větrné elektrárny, doplňující ve výrobě elektřiny fotovoltaické články. Cílem projektu je, aby Hydrogenace nepotřebovala zvenku dodávat žádnou energii a ideálně ji při zakotvení ještě produkovala. Obydlená místa lodi jsou plná zeleně čistící vodu a přeměňující odpady na biomasu. Prostě létající hrad, který vydrží i dlouhé obléhání. Otázkou zůstává, jak takový hrad může létat. Ne nadarmo byly staré dobré vzducholodě koncipovány kapku vodorovněji, aby při letu nastavovaly vzduchu špičatý čumák a měly tak co nejmenší odpor. Vzducholoď na výšku je úžasná věc z pohledu architekta, méně už z pohledu pilota. Samozřejmě nacpaná senzory a počítači by měla udržet směr i ve větru, ale přeci jen...

Zapíchnutá do vody

Kotvení, které je bez hangáru pro vzducholodě vždycky problém, protože vítr si s nimi dělá, co chce, má Vincent Cellebaut naopak vymyšlené skvěle. Vzducholoď přistává do plovoucí základny s dírou ve středu, kam se Hydrogenase zapíchne špičatým dolním koncem a stane se obřím domem. Jen se z něj nesmí v silném větru stát nechtěná a neovladatelná obří plachetnice. A to je jen jeden z mnoha otazníků. Ve vzduchu jich visí hodně, odpovědět na ně se dá zatím jen hláškou scénáristy Star Treku. Na rýpavou otázku: "Jak fungují vědecky nepodchycené systémy Enterprise," odpověděl: "Děkuji, dobře." Takže ve fantazii vizionářů je zatím vše bez potíží, uvidíme, jestli někdy uvidíme Hydrogenase letět. Na obrázcích vypadá nádherně.