Stáhneme si písničku, jsme zloději, film, ještě větší. Stahovat se prostě nemá. Tedy přesněji přehrávat a používat stažené věci. Jenže, kdy jste si naposledy koupili nějakou muziku nebo film?
Najít domácí počítač, který je "čistý", u nás asi nejde. Všude je něco, co porušuje autorský zákon. A majitelé práv po pirátech jdou. Piráti jim kradou jejich peníze. A protože si rádi škodu vypočítají z pochybné představy, že všechno, co máte doma zadarmo stažené, byste si také koupili, jsou škody veliké. Nelze se jim divit. Byly časy, kdy nic takového nehrozilo. "Já bych všechny ty internety a počítače zakázala," prohlásila před deseti lety jedna babička. A velké vydavatelské firmy by to jistě podepsaly. Doby, kdy se muzika kopírovala z kazety na kazetu, maximálně z cédéčka na cédéčko, jsou pryč. Už tehdy byly snahy obsah na nosičích nějak chránit. Ale kopírovat jste mohli jen, když vám kazetu někdo přinesl, žádné masové šíření po rychlé síti dostupné celému světu.
Pak nastoupily počítače, ale pořád tu nebyl internet. Začaly doby sofistikovaných ochran. Doby, kdy jste museli podle pokynu na monitoru ke spuštění hry najít v tištěném manuálu stránku, řádek a slovo, a to pak zadat. Fakt to tak bylo! Kdo neměl tištěný manuál dodávaný v originální krabici, hru nespustil. A mezi hráči kolovaly okopírované papírky se slovy, na které se hra nejčastěji ptá. Po několika pokusech se ji vždy podařilo rozjet. Pak výrobci přitvrdili a bez diskety nebo cédéčka v mechanice jste hru nespustili. A přitvrdili i piráti. Okopírované papírky nahradili prográmky obcházejícími ochranu. Válka se rozhořela a nepřestala.
Miliardy za hru
Jedno je jisté, piráti vždy nakonec zvítězí a každá ochrana nakonec padne. Čas hraje v jejich prospěch. Smutné je, že služeb pirátů často využívají i majitelé "originálek", protože ochrana jejich koupené hry je někdy tak sofistikovaně otravná, až ji radši obejdou.
Co s tím? Vzdají to výrobci her? Asi ne. Nelze se jim divit, vývoj stojí obrovské peníze. Jeden z tvůrců - Steven Ter Heide, který dělal třeba Killzone - nedávno prohlásil, že 100 milionů dolarů na vývoj špičkového titulu za chvíli nebude stačit. Pokud do vývoje hry vrazíte skoro dvě miliardy korun a vydělávat na ní můžete, jen když ji prodáte hráčům domů, budete se jim snažit znemožnit ji kopírovat. A bylo by fér ji také koupit, pokud je za rozumné peníze. Což ne vždy platí. Zejména ne u nás. Bohužel často zjistíte, že levnější je hru pořídit online v zahraničí než v našich obchodech. A to ne o pár desetikorun, ale i několik set.
Int
S hudbou a filmy je to trochu jiné. Dá se na nich vydělávat i mimo naše domovy. Koncerty, kina a věci s tím spojené, samy vydělají dost, což ale rozhodně není argument pro to hudbu krást. Měl by to být ale argument pro to ji prodávat levněji a přístupněji. Stačí malý příklad s filmovými DVD. Léta stála několik set a vydavatelé se tvářili, že je není možné zlevnit. A najednou je i disk za padesátikorunu málem drahý. A prodávají se. Ale to je jiný příběh, i když s loupením hudby a filmů z netu souvisí. Problém je někde jinde. Vydavatelé zaspali dobu. Když nastoupila celosvětová síť, valná většina prodejců hudby a filmů v ní viděla nepřítele, něco, co je potřeba potřít a zničit. A až na výjimky je to nepřešlo.
Cédéčko za třicet korun?
Tím nijak neobhajujeme nelegální stahování, jen je potřeba si uvědomit, že si za něj mohou z části vydavatelé sami. Když stojí film na DVD padesát korun, tak je pro většinu lidí jednodušší a příjemnější si ho koupit, než se s ním někde stahovat. Vždyť se také české videotéky za těch pár let, co jsou filmy v trafikách, zvětšily mnohonásobně. U hudby se to zatím nedaří. Rozhodně ne masově. Na druhou stranu jsou kapely světového formátu, které dávají svá alba zadarmo ke stažení. V současné době, kdy je spíš živí koncertování a prodej triček, to je zajímavá strategie. Bývalý šéf Warner Music Rob Dickins prohlásil, že by album mělo stát 30 korun (1 libru), aby mohlo konkurovat stahování z netu (kde se dá legálně pořídit ještě levněji). Ostatní hudební producenti se mu vysmáli.
Divoký věk internetu
Žijeme v době, na kterou se bude jednou vzpomínat. Takhle divoká celosvětová síť už nikdy nebude. Stejně jako si na začátku minulého století každý stavěl aeroplán a automobil, jak se mu zamanulo, dnes si můžeme na internetu dělat málem cokoli. Stahují všichni a hledá se způsob, co s tím. Zakázat, uvolnit? Odpojit piráty od internetu, dotovat hudbu mladým… Nikdo neví. Jisté je, že to jednou skončí. Stahovat věci bez povolení není správné. Jenže komu se dnes chce běhat do obchodu s muzikou, přehrabovat se tam v krabičkách, vybrat kapelu, zaplatit a pak si z něj stejně udělat empétrojky, aby šly strčit do mobilu nebo přehrávače? Nikomu. Možná, když by album stálo vážně třicetikorunu. Ale i tak. Doba je jinde.
Online doba začala
Co dnes není online na pár kliků, nikdo nechce. Když potkáváte lidi s iPady, zdá se, že nám asi ani knihy a časopisy dlouho nevydrží. Je to částečně zásluha Applu, že dokáže prodat to, co nikdo jiný. Jejich obchod s hudbou iTunes je vzorem pro všechny online prodejce. Rozjeli ho v době, kdy prodeji muziky po síti nikdo nevěřil a vydavatelé raději investovali do inkvizitorů lovících piráty. Dnes se přes iTunes prodají miliony skladeb, ale lov na piráty pokračuje.
Podobně firma s nakousnutým jabkem ve znaku prosadila iPad, také nic, co by nevymyslel nikdo před nimi, ale protože je to Apple, lidé to chtějí. A když bude ve světě dost iPadů a podobných zařízení schopných číst elektronické knihy a časopisy, začnou se "piráti" ve velkém. Ne, že by se to už nedělo. PDF všech světových titulů najdete na síti už teď. Malý rozdíl je v tom, že "papíroví" vydavatelé se snaží místo války s piráty s "digitálem" počítat a pomalu vznikají první časopisy, které si můžete nejen digitálně číst, ale na stránkách jsou i videa a interaktivní prvky, něco, co se na papír nacpat prostě nedá.
To jsme se ale od otázky: "Jsme všichni piráti?" dostali trochu jinam. Takže jaká je odpověď? Pokud bez povolení používáme věci, které chrání autorské právo, jsme piráti a děláme něco, co se dělat nemá. Ale stejně jako nemohl donekonečna běhat před prvními automobily muž s praporkem, aby upozornil, že se blíží nebezpečný stroj, není možné donekonečna piráty jen likvidovat. A zdá se, že doba, kdy začnou být k mání věci online a současně legálně a ne nehorázně draho, se blíží. Jen to ještě chvíli potrvá. Zatím stále trvají časy divokého internetu. Ale stejně jako skončil Divoký západ, skončí i on.
Vy jste autoři
S vybavením, které koupíte dnes za pár tisíc, můžete vytvářet věci, o kterých se dřív snilo jen velkým studiím. Najednou může každý vyrobit takřka cokoli a také si může určit, jak bude s jeho dílem nakládáno. Mimo kontrolu velkých ochranných svazů. Říká se tomu Creative Commons. Je to systém pravidel, jakými označíte třeba svoji fotku a ona se pak podle nich šíří dál. Dovolíte třeba, aby ji každý použil, jak chce, ale musí uvést vaše jméno jako autora a nesmí na tom vydělávat. Tím ale ze hry vyřadíte velké instituce chránící práva známých umělců, které by rády vydělávaly i na těch malých. A to se jim vůbec nelíbí. Jestli však potřebujeme nějaké "pirátství", je to tohle - vytvářet svoje věci a šířit je po svém.
