Zářivě stříbrný karavan se pomalu sune po obrovské betonové ploše základny na mysu Canaveral. Davy fanoušků šílí! Po roce a půl stráveném v simulátoru, stovkách hodin výcviku jste byli vybráni. Budete to vy, kdo první vkročí na Mar... Moment! Zvuk škrábané gramofonové desky přeřízl hrdinské tóny pochodové hudby. Počkejte, nechybí vám něco? Takový malý nepodstatný detail, naprostá maličkost... je mi skoro trapné na to upozorňovat, ale nedá mi to. Nechybí vám náhodou kosmická loď?
Kosmická ralley
Chybí, ale je z čeho vybírat. Ovšem dostat lidi na Mars je jen část projektu. Také tam musí chvíli vydržet a hlavně se vrátit zpátky. Dostat se na Mars jde v zásadě dvěma způsoby. První je rovnou ze Země, v podstatě přímým letem, rovnou na Mars. Na Zemi postavíte loď, vystartujete z modrozelené rodné hroudy a přistanete bez brzdění na Rudé planetě. Vaše plavidlo musí být brutálně výkonné, odolné a současně, co nejlehčí a nejednodušší. Takový kosmický WRC speciál pro rallye.
Vesmírná skládačka
Druhý způsob je vyrazit na korbě vesmírné dakarské tatry. O něco pomaleji, ale dobře vybavenou lodí, která by startovala z oběžné dráhy Země, případně Měsíce, nebo takzvaného Lagrangeova bodu, pěti mimozemských parkovišť, kde jsou všechny gravitační síly v rovnováze. Takže nepadáte ani na Zem, ani do Slunce. Až si vyberete místo, kde loď postavíte, začnou práce s vyráběním částí na Zemi, jejich odvozem do vesmíru a skládáním do marsovského plavidla. Když bude hotovo, posádka k němu doletí kosmickým autobusem. Přestoupí, zažehne motory, několika oblety kolem Země získá dostatečné tempo a vyrazí k Marsu. Nepřistane však na něm. Zaparkuje na oběžné dráze a dolů do atmosféry se ponoří jen výsadkový modul. Podobně, jako tomu bylo u přistání na Měsíci.
Jak přežít přistání
Jenže Měsíc byl proti téhle výpravě brnkačka. Žádná atmosféra, malá gravitace a zeměkoule na dohled. S Marsem je to horší. Jeho atmosféra není dost hustá na to, aby se v ní dalo přistát na padáku či kluzáku, ale dost přitom hustá k tomu, aby se o ni přistávací modul ohřál natolik, aby z prvních lidí na Marsu byly první topinky. Takže potřebujete tři věci - zpomalit, neshořet a nerozplácnout se o zem, tedy pardon, o Mars.
Přistát skákáním, zabaleni do nafukovacích vaků, jak to udělali nezdolní robůtci Spirit a Opportunity, by se asi posádce nelíbilo. Titul prvního marsovského hopíka není nic moc. Takže se počítá s postupem vyzkoušeným u ostatních misí. Modul vstoupí do atmosféry chráněn masivním tepelným štítem, průletem horních vrstev atmosféry zpomalí, štít odhodí a otevře padák, ten let, i když přesnější slovo je pád, ještě více zbrzdí, nad povrchem odpadne i padák a zažehnou se brzdicí motory. Pokud půjde všechno podle plánu, za pár okamžiků dosedne první pilotovaná loď bezpečně na Mars. Jaká slova padnou, aby trumfla měsíční "malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo," nevíme.
Jak se dostat domů?
My máme jiný problém. Musíme první lidi na Marsu ubytovat a hlavně... dostat je zpátky na domů. Vzít si výsadkový modul s sebou, jako tomu bylo na Měsíci, nejspíš nepůjde. Byl by moc těžký. Co tedy s tím? V zásadě nic složitého - předem si nachystat stroj, který vás odveze.
Měly by na to stačit dva nepilotované lety. První na Mars doveze obytnou jednotku a automatickou továrnu na výrobu paliva, jež začne s robotickým klidem vyrábět pohonné hmoty. Druhý let pak na oběžnou dráhu planety dopraví výsadkový modul, který poslouží k letu od mateřské lodi na povrch a zpět. No a třetí přiveze první lidi.
Ti se po splnění všech úkolů buď vydají k Zemi (to v případě přímého letu Země - Mars; natankovaný návratový modul pak bude čekat samozřejmě na povrchu), nebo, což je pravděpodobnější, ke kosmické lodi čekající na oběžné dráze. Dobyvatelé do ní přestoupí, odhodí modul a vydají se na dlouhou a náročnou cestu domů. Snad se do rudého prachu brzo vrátí.
Mise bez návratu
Let k Marsu komplikuje banalita... cesta zpátky. Nikdo nechce na Rudé planetě zůstat až do smrti. Ale určitě nikdo? Bývalý inženýr NASA Jim McLane na to má jiný názor. Podle něj stačí malá jednomístná kosmická loď a hrdina, který nežádá zpáteční jízdenku. Její pasažér se nikdy nevrátí. Přestane být pozemšťanem a stane se první Marsanem, jenž začne připravovat základnu pro další příchozí. Tím se celá mise neobyčejně zjednoduší a zlevní. Zní to jako dobrodružná sci-fi? Ano zní. A možná to je důvodem, proč o tomhle, pro odborníky nepřijatelném plánu uvažovat. Dříve byla každá objevitelská výprava dobrodružstvím, v němž šlo o život. Proto se o nich psaly knihy. Jenže z dobývání vesmíru se dobrodružství ztratilo. Kroky do neznáma nejsou povoleny... není to trochu škoda?
