Kdysi dávno kralovaly televizním obrazovkám dva dokonalé stroje - auto a vrtulník. Knightrider s černým ukecaným sporťákem Kitem a Airwolf s dokonalým, nezničitelným, nadzvukovým a jinak božím vrtulníkem. Létal kaňony, sestřeloval jiné vrtulníky, prostě paráda.
Zatímco Knightrider se nedávno dočkal svého moderního pokračovaní, Airwolf to štěstí neměl. Zato se ale dočkal své nápodoby v reálném světě. Proslulá vrtulníková firma Sikorski vyvinula stroj, který nemá ke stařičkému Airwolfu daleko. Říká si X2, létá opravdu rychle a vypadá opravdu sci-fi.
Pomalá helikoptéra
Rychlost není silná stránka vrtulníků. Zase dokáží stát ve vzduchu a přistát skoro kdekoli. Letadla jsou rychlá, ale visení ve vzduchu jim moc nejde. I když se o to Harrier i F35 celkem úspěšně snaží. Nechat se od nich zachraňovat v horách by ale chtěl málokdo. Přeci jen být ugrilován žhavým výstupem z motorů namířeným pod letadlo, není nic příjemného. Takže na rychlost máme letadla, na obtížné manévry v malých rychlostech vrtulníky.
Helikoptéra drží ve vzduchu díky rotaci rotorových listů. Při větších rychlostech ale začne vzduch obtékající vrtuli zlobit. Rychlost na koncích rotorů útočí na rychlost zvuku a rázové vlny strojem pěkně třesou. A to není hlavní potíž. Zatímco u letadla obtéká křídlo všude stejnou rychlostí, točící se rotor helikoptéry má v místech, kde se točí proti směru letu podstatně větší rychlost vůči vzduchu, než v místech, kde se točí po směru. Na jedné straně proudící vzduch pronásleduje, zatímco na druhé mu utíká.
Jedna vrtule nestačí
V malých rychlostech se to ještě dá zvládnout, ale ve větších už je to potíž. Tenhle problém se dá vyřešit dvěma protiběžnými listy vrtule nad sebou. Má to třeba ruský Kamov, oblíbený vrtulník počítačových her. Tím, že se vrtule točí proti sobě, mizí problém s různou rychlostí.
Stejně to má vyřešený i Sikorski X2. Ovšem zatímco Kamov má jen tyto dva listy, díky nimž nepotřebuje zadní stabilizační rotor, X2 vzadu vrtuli má. Ovšem k úplně něčemu jinému - tlačí vrtulník před sebou, takže může letět rychle, velice rychle.
Zatímco normální vrtulníky, pokud chtějí letět dopředu, musejí nosný rotor sklonit, aby je přitahoval vpřed, případně se naklonit celé, jak to krásně a děsivě umí ruská legenda Mi24 Hind.
Vibrující vrtulník
Ovšem protiběžné rotory a tlačná vrtule nejsou nic nového. Největší inovací X2 je sestava senzorů, hlídajících, aby vrtulník dělal, co má a když dělá, co nemá, sám to rychle napravil. Slouží k tomu řízení fly by wire, tedy bez táhel a kladek, kdy ovládání obstarává elektronika, serva a hydraulika, takže počítač může dělat korekce, aniž by to člověk za kniplem vůbec poznal. Navíc má X2 generátory vibrací. Ne, neslouží k tomu aby se vrtulník třásl, i když neletí a jeho posádka nevyšla ze cviku, naopak. Generátory vytvářejí protivibrace, který uklidňují ty vzniklé za letu vysokou rychlostí. Prostě se navzájem vyruší.
Jak dobýt rekord
Jak dobýt rekord. Stačí málo - postavit si vrtulník budoucnosti - a máte úctyhodných 430 km/h v kapse. X2 tím překonal letitý rekord 400 kilometrů z roku 1986, z dob, kdy v televizích frčel Airwolf. Novou sérii kvůli tomu asi točit nezačnou, ale technici od Sikorského by rádi zvedli rekord alespoň na 460 km/h. Což v době, kdy rychlé vrtulníky nelétají ani 300 km/h není malý cíl. Na jejich snažení je sympatické, že rekordy lámou vlastně náhodou. Cílem hry je navrhnout nové vrtulníky. Možná se jednou dočkáme i toho nadzvukového, jakým byl starý dobrý Airwolf.
