Závodníky na Dakaru většinou dělíme na piloty a "ty ostatní". Přitom stejně důležitý jako pilot (čili řidič) je navigátor - jediný člověk na palubě, který ví, kam jet. Navigátoři berou Dakarskou rallye jako mistrovství světa v navigaci. Ne nadarmo. Pokud se na Dakar vypravíte, nikdo vám dopředu přesně neřekne, kudy pojedete. Dozvíte se jen, jaká jsou startovací a cílová města etap a kudy se mezi nimi přibližně klikatí trasa. Jediní, kdo to ví přesně, jsou organizátoři, kteří už v květnu projíždějí a mapují závod a vytváří roadbook - tlustou knihu, která je pro navigátora dálkové rallye tím, co bible pro kněze. Navigátor ji ale dostane maximálně 24 hodin před startem etapy, dříve ne. A k ní mu ještě přihodí slušnou řádku poznámek, co se od května do ledna následujícího roku, kdy se Dakar jede, stačilo změnit.
Navigační vystřihovánka
V tu chvíli nachází navigátorova chvíle. Pročítá roadbook a fixy si do ní maluje značky, stříhá její stránky a lepí tam opravy. Označuje změny a zvýrazňuje problémová místa. Až 80 % Dakaru se jede volnou navigací, tedy v otevřené krajině, kde se nemůžete držet vyjetých cest. V roadbooku jsou pak poznačeny významné orientační body jako hory, údolí, ale také třeba vraky aut nebo hromady kamenů. Podle toho musí navigátor určit cestu. Na palubě auta nemá ani kompas, jen jednoduchou GPS, která zobrazuje pouze souřadnice a nastavený azimut. Nic víc. Cílem posádky je co nejrychleji nacházet kontrolní body. Dakar je vlastně taková hodně drahá a velkolepá bojovka. Někde jsou komisaři s razítkem, kteří potvrdí dobytí bodu, jinde se o to postará samotná navigace - pozná, že stroj dosáhl správných souřadnic a zaznamená to.
S GPS bez GPS
GPS na palubě vás neumí ani zavést přímo na určené místo, máte jen azimut a teprve, když se dostanete dost blízko (někdy jsou to tři kilometry, někdy jen 800 metrů) objeví se na displeji šipka ukazující na kontrolní bod. Najdete-li ho, GPS to pozná a vy můžete nastavit azimut k dalšímu kontrolnímu místu.
Aby navigátor mohl číst pilotovi, co ho čeká na trati, musí vědět, kde je. GPS souřadnice jsou mu k ničemu. V roadbooku jsou záludnosti trasy i navigační body uvedené v návaznosti na počet ujetých metrů a kilometrů. O jejich počítání se stará mašinka jménem trip master. Když se závodníci ztratí a najedou nějaké kilometry navíc, musí ho ve chvíli, kdy se zase "najdou", ručně přednastavit a pokračovat dál. Jinak je jejich roadbook nepoužitelný.
Řidič, stopař a navigátor
A kdo že se vlastně na palubě dakarského kamionu nekouká z okna? Věřte nebo ne, je to právě navigátor. Podle trip masteru počítá kilometry a čte trasu řidiči, který sleduje prostor těsně před autem. Jediný, kdo si užije panorama okolní krajiny, je třetí a také poslední člen posádky kamionu - stopař. Člověk na prostředním sedadle. Čte krajinu, hledá orientační body pro navigátora a současně je mechanikem. V osobních autech, kde je místo jen pro dvoučlennou posádku, však navigátor zastává i funkci stopaře, což znamená, že musí stihnout koukat jak z okna, tak do svého roadbooku.
Bez navigátora
Nejtěžší živobytí mají na Dakaru sólisté - motorkáři a čytřkolkáři, kteří musí být piloty, stopaři i navigátory v jedné osobě. Jejich roadbook není kniha, ale válec papíru, který přetáčí motorek ovládaný tlačítky na řídítkách. Řidič z něj čte, kam dál jet. Pokud se mu převíjení rozbije, má velký problém. Jediným řešením je pak pověsit se na někoho, komu roadbook funguje, držet se ho a doufat, že alespoň on trefí.
