Toto je uzavřená základna, udejte své identifikační údaje! Děkuji, pokračujte do laboratoří v sektoru HeX. U vchodu budete znovu prověřeni. Co je ale tohle? Blikající červené světlo asi neznamená, že je všechno v pořádku a vlna barevných brouků valící se po podlaze, to taky nebude úplně normální. Když brouci narazí na překážku, tak dlouho do ní zkoušejí šťouchat, až ji obejdou. Otočí-li se na záda, sveřepě se vrtí, dokud se zase nepostaví na řadu malých nožiček a nejdou dál. Naštěstí nejsou nebezpeční, koneckonců jako žádný z hexbugů. Máme je v redakci všechny, takže víme, o čem mluvíme.
Nanobrouk v doupěti
Hexbug Nano, byť nejmenší a nejhloupější, nám byl nejsympatičtější. Uvnitř tělíčka ukrývá vibrační motor podobný tomu, který vám rozvibruje mobil. Je ale větší a celého brouka rozkmitá natolik, že se dá na svých pružných nohách do pohybu. Nemá žádnou umělou inteligenci. Prostě se řítí vpřed a ono to vždycky nějak dopadne. Ideální kombinace je několik nanobrouků a jejich doupě - habitat - které můžete pomocí šestiúhelníkových laboratorních modulů a spojovacích rovných i zahnutých cestiček rozšiřovat takřka donekonečna. Ze šestiúhelníku vede šest východů s dveřmi. Připojíte cesty, určíte, které dveře se otevřou, a pak už jen pozorujete řádící brouky. Je to perfektní na uzavírání sázek, který z nanobotů se jako první dostane z bodu A do bodu B.
Pochod hmyzáků
Nanobrouky jsme nechali svému osudu a přesouváme se do další laboratoře, kde se vyvíjí něco o trošku většího - kráčející hmyzáci reagující na vnější podněty. Základním broukem je ploštice a její příbuzné označované souhrnně (jakožto zakladatelky rodu hex) jako typ original. Spolehlivě kráčí po hladkém povrchu, a pokud její jemná tykadla narazí na překážku, změní směr. Ploštice tak dokázala projít i poměrně složitým bludištěm, které jsme pro ni vybudovali. Kromě dotyků reaguje i na zvuk, respektive tlesknutí. Když tlesknete, ploštice se dá do pohybu, tlesknete podruhé, zatočí. Bohužel si nevyberete kam, což trošku komplikuje ovládání.
Druhá generace
Na ploštici navázala další generace. Robotický krab bude stejně jako živý zalézat do tmavých míst. Stačí ale zatleskat, a robot se z úkrytu vyšourá typickým „krabím“ pohybem do strany. Ploštice i krab jsou celkem kliďasové, na svých šesti nohách se za bzukotu servomotorku pomalu šoupají vpřed. Mravenec, jejich robotický sourozenec - to je jiné kafe. Místo nohou má šest asymetrických kol, kterými točí ve zběsilém tempu. Jakmile ho vypustíte, je v mžiku na druhém konci pokoje. Když do něčeho narazí hlavou nebo zadečkem, otočí se. Na rozdíl od kráčejících robotů, kteří potřebují hladký povrch, si poradí i s kobercem. Jen pozor na to, že do převodů se rády zamotávají vlasy.
Pod kontrolou
Posledními členy hextýmu jsou píďalka a pavouk. Oba mají dálkové ovládání miniaturní infračervenou vysílačkou, kterou jsme otestovali na píďalce. Jednou dvojicí tlačítek ovládáte dva páry nohou, druhá dvojice slouží k řízení otočné nohy, kterou má píďalka pod břichem. Leze tak jako všechny píďalky - přitahuje se a odstrkává. Když chcete zatočit, otočíte ji na místě. Jen si dejte pozor, aby neměla břicho moc vysoko, to pak otočná noha jen zběsile rotuje ve vzduchu. Pavouk jako nejnovější vynález by se měl díky nohám kolem dokola svého válcového těla umět otočit na místě kdykoli. Uvidíme, co z laboratoří HexBug vyleze dál. Pro pár brouků navíc se v redakci ábíčka místo určitě najde.
Brouci v síti
HexBugy sice nemůžete připojit k internetu, ale přesto jsou na něj navázaní. Každý z nanobugů má ve zkumavce, ve které je prodávám, své unikátní číslo, pod kterým si ho můžete zaregistrovat na webu www.hexbug.com a spravovat tam databázi svých robotů. Kromě ní tu najdete i pár logických her a docela těžký test toho, jak na tom jste se znalostmi o vědě.
