"Vítejte v Novém Mexiku, prosím zkontrolujte, zda máte vaše obleky řádně zapnuty, náš kosmický přístav je vám plně k dispozici. Vydejte se prosím touto chodbou." Vcházíme do překvapivě velké kopule, jež nebyla ze silnice skoro vidět. Srdce Spaceport America čili Kosmického přístavu Amerika. Pod ní se ukrývá stejně nečekaně mohutné letadlo WhiteKnightTwo - Bílý rytíř - nosič kosmických lodí. Připomíná elegantní větroň, ovšem o rozměrech boeingu. Pod jeho břichem visí to, co nás nejvíc zajímá - SpaceShipTwo, loď, která nás vynese na hranice atmosféry.
Vzhůru ke hvězdám
"Pohodlně se usaďte, kruhová ozdoba na skafandrech funguje současně jako spona bezpečnostních pásů, tak si je prosím zapněte." Hezky vymyšlené. Dostáváme poslední instrukce před startem, Bílý rytíř se dává pomalu do pohybu. Opouštíme hangár, kulatými okénky vtrhly dovnitř paprsky pouštního slunce. Tenounká křídla se zvedají a prohýbají vzhůru, takřka bez škobrtnutí se odlepujeme od země. Stoupáme, trvá to nekonečně dlouho, ale sluncem ozářená poušť je shora nádherná.
My ale s nasazenými přilbami netrpělivě čekáme na něco jiného. Na skutečný start. Na displeji odpočítávajícím poslední vteřiny září nuly. SpaceShipTwo opustila bezpečí mateřské lodi a padá. A my s ní. Strmě se řítíme k zemi, dokud nenabereme potřebnou rychlost. Motor zapaluje, obrat jak na nejdivočejší horské dráze a už jen strmý let vzhůru. Ke hvězdám.
Na hranici vesmíru
V rychlosti přes 4000 km/h motor utichá, ale my stále letíme, 100 kilometrů nad zem. Tam se stoupání zastavuje a s ním vše kolem. Smíme si rozepnout pásy a... vznášet se. Stav beztíže a jemná hranice mezi zářivě modrým obloukem atmosféry matičky Země a temně černým vesmírem pokrytém hvězdami za oknem. Procházíme se po půdě naší planety a vikýřem koukáme ven do nekonečna.
Pár minut, které nás pasovaly na astronauty, bohužel pomalu končí. Musíme doplavat ke svým sedadlům, zapnout pásy a připravit se k sestupu. Během několika vteřin narážíme na onen hebký okraj vesmíru. To, co z okna vypadalo jako jemná vrstvička, hranice atmosféry Země, nás teď pěkně nakoplo. Řítíme se dolů břichem lodi napřed, přetížení 5G není pro kosmické amatéry, jako jsme my, zrovna málo. SpaceShipTwo pomalu brzdí, překlápí křídla z režimu kolmého klesání na klouzavý let a ladnými oblouky se vrací zpátky ke Kosmickému přístavu Amerika, první soukromé bráně do vesmíru.
Mrtvoly na palubě
Kdybyste se na Spaceport America vypravili dnes, kosmické lodě byste tu ještě nenašli, ale viděli byste, jak se tato monumentální a přitom s pouští splývající stavba dokončuje. První amatérští astronauti z elegantních prostor přístavu zamíří k hranici vesmíru už za pár měsíců, možná i týdnů. Ovšem soukromé kosmické stroje odsud do nižších vrstev atmosféry létají už pár let. Vesmírný přístav vznikl v roce 1990 jako Southwest Regional Spaceport. Stavět ve velkém se tu však začalo až v roce 2006 a rok na to odsud vystartovala první malá raketa firmy UP Aerospace. Nesla kapku zvláštní náklad - vzorky prachu 200 nebožtíků. UP Aerospace se totiž zabývá kosmickými pohřby. Za 500 dolarů vynese do vesmíru trošku popela lidí, kteří si to přáli. V první "zásilce" byly i ostatky herce Jamese Doohana, inženýra Scottyho ze Star Treku.
Spaceport America
Kosmodrom má ale samozřejmě sloužit především živým. Právě oni by se odsud měli již letos vznést tak, jak je popsáno o pár odstavců výše. Spaceport America není rozhodně obyčejná stavba. Při pohledu z dálky splývá s prázdnotou pouště. Tvoří jej jeden velký terminál, který nejen nám připomíná Milenium Falcon, kosmickou loď Hana Sola z Hvězdných válek. Ale má to prý být pouštní brouk... Budiž.
Každý kousek přístavu je postaven s ohledem na přírodu. Západní vstupní část chrání násep sloužící jako chladič vzduchu rozváděného do celé budovy. Funguje to jednoduše, uvnitř je klikatá chodba, kterou vzduch proudí dost dlouho na to, aby se ochladil.
Podobně je řešeno i osvětlení, pokud možno co nejjednodušeji a nejúsporněji. Kopule nad centrem terminálu posílá soustavou zalomených okének sluneční paprsky po celé ploše přístavu.
Tam, kde nejsou okna, jsou solární články. Ideálem je, aby byla celá budova energeticky zcela nezávislá na vnějších zdrojích. Taková kosmická základna na Zemi.
Procházka staveništěm
Jestli máte zvláštní povolení, můžete se do kosmodromu podívat už dnes. Když překročíte neuklizený stavební materiál, propletete se mezi štaflemi a nenecháte si nic spadnout na hlavu, užijete si pocity budoucích návštěvníků spaceportu. Rozhodně nepůjde jen o ty, kteří našli ve svých peněženkách potřebné tři miliony korun k letu na hranici vesmíru. Počítá se, že nemalou část peněz přinesou i zvědaví turisté a America se stane magnetem pro zvědavce podobně jako třeba řídicí středisko NASA v Houstonu či mys Canaveral.
Ale zpět do Mexické pouště. Na hlavu si nasaďte helmu, na prsa připněte visačku s povolením a vydejte se na staveniště, jež už teď ukazuje, jaký Spaceport America bude.
Vcházíme prostřední ze tří uliček zařezávajících se do valu kryjícího budovu. Když poodhrneme průhlednou fólii, vidíme, že stěny zdobí výjevy z vývoje kosmonautiky. Takové novodobé jeskynní malby.
Zase je schováme, stejně na nás mávali, že máme fólii vrátit, kde byla, a vcházíme do prostoru, který jako by sem do pouště nepatřil. Po obou stranách září atria plná zeleně. Projdeme mezi nimi a o pár kroků nacházíme to nejdůležitější - skleněná okna v podlaze, jimiž jsou vidět nosiče kosmických lodí i lodě samotné a o kus dál zase řídicí sály a zázemí přístavu. Dalších pár desítek metrů a jsme na prosklené vyhlídce, odkud je nejlépe vidět cvrkot na startovací dráze i nad ní.
Lodě ze Star Treku
Na začátku jsme zmínili o WhiteKnightTwo a SpaceShipTwo, tak se jmenují první lodě turistické třídy navržené pro Virgin Galactic, firmu, které celý přístav patří. Po jeho otevření by odsud mělo startovat více strojů k hranici vesmíru, než za ni vysílá NASA. Celkem je objednaných sedm raketoplánů a jestli samotná budova přístavu připomíná Milenium Falcon, tak jména prvních dvou - VSS Enterprise a VSS Voyager - jasně odkazují na Star Trek. Je to určitě komerční fígl, ale také důkaz, že majitel společnosti Virgin Sir Richard Branson si rád hraje s raketkami. My také a také doufáme, že se nám jednou podaří na palubu některé z nich dostat. Postavíme si do redakce velké prasátko a začneme šetřit. Minimálně na výlet na Spaceport America.
Enterprise roku 2010
Enterprise s posádkou poprvé vzlétla 10. října 2010. Ne neděláme si legraci. Kosmická loď třídy SpaceShipTwo pojmenovaná VSS Enterprise se právě v tento den oddělila 14 kilometrů nad Mohavskou pouští od nosiče třídy WhiteKnightTwo nesoucí jméno biblické první ženy Evy - VMS Eve - a pak skoro půl hodiny jako větroň kroužila na letištěm. První test s lidmi na palubě dopadl skvěle. Před Enterprise jich ale bylo ještě hodně - několik desítek vzletů a přistání, které prověřovaly nejen raketové motory a ovládání lodi, ale veškeré palubní systémy, aby první platící pasažéři nastupovali do vyzkoušeného stroje.
