Jsme v roce 1666. Rektor pražské Karlovy univerzity - český lékař a fyzik Jan Marcus Marci píše za matného světla dopis svému příteli německému učenci Athanasiu Kircherovi. Společně s ním mu posílá i podivuhodnou knihu, ručně napsanou neznámým písmem na listech pergamenu (vyhlazené ovčí kůže). Marci v dopise konstatuje, že rukopis pochází z vlastnictví zesnulého římského císaře a českého krále Rudolfa II., který byl příznivcem umění, ale také alchymie a tajných nauk. Přestože byl Marci inteligentním a vzdělaným člověkem, podivné znaky v knize nedokázal přečíst. Proto v listu žádá Kirchera o jejich rozluštění. Ale ani tento německý odborník na tajné šifry si s textem poradit nedovedl a stejně neslavně skončili i jeho následovníci do konce 20. století!
Stopa vede do Prahy
Kircher knihu později odevzdal církvi, v jejíchž archivech ležela zapomenuta několik staletí. Až roku 1912 ji náhodou na jezuitské koleji v italském Frascati objevil polsko-litevský sběratel knih Wilfrid Voynich, po němž spis dnes nese jméno. Jaká tajemství skrývá rukopis napsaný neznámými znaky na dochovaných 240 stranách? Během osmnáctiletého pátrání Voynich zjistil, že stopa vede až k osobnímu lékaři Rudolfa II Jakubu Hořčickému z Tepence, který působil v Praze. Jeho jméno bylo napsáno na prvním listu rukopisu. Voynich také našel u knihy již zmíněný Marciho dopis. Komu kniha patřila dříve se zjistit nepodařilo. Znamená to, že rukopis má původ na přelomu 16. a 17. století - v takzvané rudolfinské době?
Příliš složitá šifra
Přestože Voynich dal dílo k dispozici nejlepším americkým kryptografům (odborníků na kódy a šifry), většina z nich přiznala, že si s ním nedovede poradit. Není se čemu divit - text zdánlivě nedává žádný smysl. Přestože se vědci snažili na jeho 20 až 30 znaků, sestavených do 25 000 skupin (možná slov), aplikovat nejrůznější dešifrovací metody, jejich snaha nikam nevedla. Vyrojila se i řada fantaskních tvrzení. Americký profesor William W. Newbold například tvrdil, že autor rukopisu znal výborně náš vesmír včetně mlhoviny v Andromedě, mikroskop a další moderní vynálezy.
Hříčka nebo skutečný jazyk?
K těmto názorům profesora Newbolda přivedly tajemné ilustrace v rukopise. Zobrazují neznámé rostliny, ženy koupající se v zelené kapalině, ale také zvláštní krajiny, přístroje nebo objekt, který prý připomíná naši Galaxii! Napsal záhadnou knihu výjimečně vzdělaný člověk, nebo jde o padělatelskou hříčku? Jenže tak časově náročný podvod příliš nedává smysl. Navíc skupiny znaků v rukopisu vyhovují takzvanému Zipfovu zákonu, který říká, že výskyt jednotlivých slov se řídí určitými statistickými zákonitostmi. Jde tedy zřejmě o skutečný jazyk, ale jaký? Možná o semitský jazyk nebo snad italštinu, jak předpokládají někteří odborníci...
Co prozradil výzkum?
Stáří pergamenu je však věc, kterou umí moderní věda zjistit velmi přesně. Na Arizonské univerzitě ukončili počátkem letošního roku výzkum, který ukázal, že rukopis pochází z počátku 15. století. Je tedy ještě o 100 let starší, než většina odborníků dosud soudila. Vědci pomocí radiokarbonového datování určili dobu vzniku Voynichova rukopisu do rozmezí let 1404 až 1438. Z toho vyplývá, že jeho autory nemohl být ani dříve zmíněný Hořčický, ani další uvažovaní kandidáti: pokrokový anglický vědec a filozof 13. století Roger Bacon či britský alchymista pochybné pověsti John Dee. Kdo tedy zbývá?
Možným kandidátem da Vinci
Některé znaky rukopisu, který se dnes nachází na americké Yaleově univerzitě, se podobají italské středověké latince a její kresby mohou mít vědecký nebo snad alchymistický význam. Z toho vyplývá, že autorem spisu mohou být třeba tři renesanční osobnosti 15. století: italský architekt Filarete, jeho krajan - všestranný vědec a umělec Leonardo da Vinci nebo český alchymista Jan z Lazu, žijící několik let v Itálii. Všichni byli totiž výjimečně inteligentními a umělecky nadanými muži s neobvyklými schopnostmi. Jestli je ale někdo z nich skutečným autorem Voynichova rukopisu, zatím nikdo neví.
