Auto na vodu je sen mnoha lidí. Jako kdybychom měli vody nadbytek a mohli jsme ji jen tak lít do motorů. Ano, voda je teď opravdu v porovnání s benzinem zadarmo. Zkuste se ale zeptat v subsaharské Africe.
Opravdu zadarmo můžete jezdit na solární pohon, což není žádná novinka, nebo na vítr. To už je kapku méně okoukané. Ano, pláže i pláně mnoha zemí křižují lodě na kolečkách a bylo tu i pár plánů na velké pozemní plachetnice. Ovšem Wind Explorer dvou šílených Němců - extrémních sportovců Dirka Giona a Stefana Simmerera - je poněkud jiné kafe.
Plachetnice & elektromobil
Wind Explorer je auto na vítr, jaké tady ještě nebylo. Spojení klasiky s modernou. Nejnovější materiály, nejnovější pohon a starý dobrý vítr. Částečně elektromobil, částečně power kite. Částečně hnané bateriemi, částečně drakem. Autíčko, které během 17denní cesty stanovilo hned tři světové rekordy. Ujelo skoro 5000 kilometrů, jako první větrný elektromobil přejelo kontinent, překonalo největší suchozemskou vzdálenost jen na vítr a současně ujelo největší vzdálenost během 36 hodin. Ano, je to kapku jednodušší, stanovovat rekordy v kategorii, kterou jste více méně vymysleli, ale i tak se jedná o obdivuhodný výkon.
Autíčko a drak
Pouhých 200 kilogramů (z čehož polovinu tvořily baterie) vážící autíčko vystartovalo z Perthu v Jižní Austrálii. Cestou do Albany posádka ověřila, že vše funguje, jak má, a pak už mohla vystartovat "oficiálně" směrem na Sydney. První stovky kilometrů je vezla jen elektřina. Sada lithium-ionových baterií s kapacitou 8 KWh, schopných pohánět elektromotor Wind Exploreru až 400 kilometrů. Nabíjet se daly nudně ze sítě nebo větrem. Šest metrů vysokou teleskopickou turbínou, kterou maličké autíčko vezlo na palubě. Cestovatelé ji během půl hodinky mohli vztyčit nad svým táborem a vesele nabíjet baterie. A aby to byla turbína úplně ekologická, její "noha" je vyrobena z bambusu. Ovšem tvrdit, že auto na větrem nabíjené baterky jezdí na vítr, je stejné jako tvrdit, že auto nabíjené z Temelína, je atomové. Skutečná větrná jízda nastala na dlouhých prázdných silnicích Jižní Austrálie. Posádka vybalila draka a zapřáhla vítr přímo. Právě takhle dosahoval Wind Explorer své maximální rychlosti 80 kilometrů v hodině.
Ekologické a trochu nepraktické
"Windexplorer vypadá jako auto z budoucnosti, ale je to současnost," prohlásil o něm Dirk Gion. Těžko říci, jestli někdy budeme jezdit s auty tahanými draky, přeci jen taková křižovatka by se rychle mohla změnit v uzlovačku. Wind Explorer je potřeba brát spíš jako dobrodružný a zajímavý podnik než jako "odpověď na problémy globálního oteplování", jak o svém projektu mluvil Stefan Simmerer. Ale i přestože se zřejmě v budoucnu nedočkáme na silnicích aut tahanými draky, je jízda Wind Exploreru parádním dobrodružným kouskem spolu s ukázkou netradičního využití nejmodernějších technologií. A můžeme si být téměř jistí, že Dirk jen u téhle cesty nezůstane.
Vládce větru
Dirk Gion není v jízdě na vítr žádný nováček. Už v roce 2004 stanovil světový rekord v jízdě na kiteboardu - drakem taženém velkém řiditelném kolečkovém prkně. Asi není překvapením, že rekord padl v Austrálii. V roce 2006 udělal další krok, kdy do očesané formule 1 (bez motoru, převodovky a pohonné soustavy) zapřáhl draka. Byť měl pouhých 16 m2, rozjel čtyřistakilogramovou formuli osmdesátkou.
Wind Explorer
Otevřený dvoumístný roadster
Elektrický motor integrovaný do zadního kola
Karoserie z uhlíkových vláken
Celková hmotnost auta 90 kg + 90 kg baterií + 20 kg turbína
Maximální rychlost 80 km/h
Průměrná ujetá vzdálenost 300-430 km/den
Větrná turbína na bambusové noze vysoké 6 metrů
Průměr turbíny 2,70 metru
Maximální výkon turbíny 1000 Wattů
Baterie o výkonu 8 kWh
Průměrná spotřeba 2,5 kWh na 100 km
(pračka na vyprání a usušení 5 kg prádla spotřebuje 4 kWh)
