Svět se zbláznil! Největší evropská výstava elektroniky IFA vypadala jako setkání milovníků slunečních brýlí. Všichni je mají a zírají do monitorů, televizí, obřích multimediálních stěn. Zírají na třetí rozměr. Jako by nám náš svět přišel málo prostorový. Kdo nemá 3D, jako by nebyl. Je to legrační, když vezmete v úvahu, že trojrozměrná kina a vůbec svět třetího rozměru je pěkně stará záležitost. Po desítkách let jsme si vzpomněli, že existuje... a propadli mu. Kam tedy spěje tahle technologie, bez které, alespoň jak by to výrobci elektroniky rádi viděli, si neumíme představit budoucnost?
Nosit, nebo nenosit?
Jestli se nošení brýlí pro 3D zobrazení stalo symbolem posledních měsíců, tak jejich nenošení by se mohlo stát symbolem budoucích let. 3D s brýlemi, uznejte sami, není nic extrémně pohodlného. V kině se to ještě dá, ale chtěli byste s brýlemi trávit všechny večery u televize? Neřkuli rovnou s dvěma brýlemi, pokud náhodou potřebujte ty dioptrické. To je s prominutím kapku pakárna. Ono to asi nebude dlouho trvat, než nám optici nabídnout dioptrické 3D brýle. Ale pokud se má 3D televize chytit stejně jako její stará dobrá 2D sestra - tedy jako pasivní společník nahrazující plápolající krb – musí fungovat bez brýlí. Kdo hrál na novém Nintendu DS, ví, že to jde. Maličká 3D obrazovka je trojrozměrná kdykoli, jen nesmíte moc hýbat hlavou.
Celý článek najdete v tištěném ABC č. 20.
