V roce 1960 se dva lidé poprvé potopili na dno světa, které leží v Tichém oceánu na dně Mariánského příkopu v hloubce 10 911 metrů pod hladinou. Od té doby tisíce horolezců dosáhly nejvyššího bodu země a stovky kosmonautů opustili její atmosféru. Na nejhlubší místo oceánů už ale se nikdo nevrátil.
Triton proti Bransonovi
Naštěstí se blýská na lepší časy a na dno Mariánského příkopu se chystá hned několik strojů. Kromě podmořské stíhačky, kterou po Steve Fossettovi „zdědil“ jeho kolega dobrodruh a bilionář Richard Branson, jsou tu i jiní. Možnost vypravit se na dno světa nabízí firma Triton – stačí, když si pořídíte jejich podmořský speciál Triton 36 000. Druhé číslo není cena v dolarech, ale největší hloubka oceánu vyjádřená ve stopách (1 stopa = 30,48 cm). Cena bude ještě o něco vyšší.
150 metrů za minutu
Za hodně peněz také dostanete hodně muziky. Triton se má do 11 kilometrové hloubky dostat za pouhých 75 minut! To dělá 150 metrů za minutu. Jestli jste se někdo potápěli jen do 15 metrů, víte, jaký je to hukot a změna tlaku. Aby tohle Triton vydržel, nacpali do něj konstruktéři všechny vynálezy, na jaké za 300 let dlouhou historii lidé dokázali přijít. Díky tomu by měla tříčlenná posádka na palubě přežít 95 hodin kdekoli a jakkoli hluboko (lepší to ale bude nezkoušet, protože uvízlá ponorka by se z 11 kilometrů asi dost špatně dostávala). Přihodit se může cokoli, ale voda by se k lidem díky velké kouli dostat neměla.
Velmi velká skleněnka
Základem ponorky Triton je dokonale symetrická koule z vyztuženého skla o průměru 1,8 metru. Být maličko křivá, tlak by ji zdeformoval a rozdrtil. Podobná koule byla už základem batyskafu Trieste, který dosáhl dna Mariánského příkopu jako první. Dovnitř Tritonu se vejdou tři lidé a čím se potopí hlouběji, tím prý bude sklo kopule pevnější. Neproniknutelná dělicí stěna je bude chránit před prostředím, kde na jeden centimetr čtvereční působí tlak tisíckrát větší než na hladině. Máme tu ale jeden zásadní problém. Jak skrz neproniknutelnou skleněnou kouli natáhnout kabely a trubky k ovládání motorů, kormidel či hydraulického ramene? Nijak, ovládají se světlem. Ne, neblikáte na ně baterkou morseovku... tedy skoro. Všechny systémy jsou řízeny přes optické kabely a signál se přenáší skrze stěny koule.
Otočená ponorka
Aby ponorka klesala závratným tempem, jaké konstruktéři slibují, musí jít střemhlav dolů. To ovšem, snad až na výjimku zmiňované podmořské stíhačky Richarda Bransona, žádná ponorka neumí. Konstruktéři Tritonu to vyřešili šalamounsky. Na první pohled vypadá jejich stroj normálně a moc se neliší od svých bratrů určených k plavbě v podstatně menších hloubkách. Pokud se na něj ale podíváte pořádně, zjistíte, že interiér kopule je pootočený o 90 stupňů. Triton 36 000 totiž, i když se to nezdá, patří „na výšku“, aby se s co nejmenším odporem zařezával do temných vod na dně moří.
Uvidíme, jak rychle bude nakonec na nejhlubší místo světa klesat. I kdyby mu to ale mělo místo slibovaných 75 minut trvat tři hodiny, je skvělé, že se zřejmě vracíme do hlubin. Richard Branson vypadá opravdu odhodlaně a snad se najde i někdo, kdo se ujme kormidla Tritonu.
Podmořská stíhačka
Steve Fossett, držitel mnoha neuvěřitelných rekordů, se chystal na další legrácku – sólového dosažení nejhlubšího místa světa. Bohužel zahynul, když hledal místo, kde by mohl testovat své nejrychlejší auto světa. Otěže po něm převzal další bilionář a dobrodruh Richard Branson, který v projektu pokračuje. Byť jeho ponorka Virgin Oceanic Submarine vypadá v porovnání s Tritonem jako stíhačka, papírově není výkonnější, klesat by měla „pouze“ rychlostí 100 metrů za minutu, proti 150 metrů u Tritonu. Je však nutno vzít v úvahu, že v Bransonově ponorce bude sedět jediný člověk, který bude mít na starosti veškeré systémy. Jestli chcete vidět simulaci rekordního ponoru, mrkněte na www.virginoceanic.com.
