Chile je pro astronomy země zaslíbená. Ne, že by tam snad měli nějaké daňové výhody, ale místní poušť Atacama, která je nejsušším místem na světě, poskytuje mimořádně kvalitní meteorologické podmínky. Jižní polokoule je navíc vhodná i z geografického hlediska, neboť z ní můžeme pozorovat střed naší galaxie i Velká a Malá Magellanova mračna (blízké galaxie). Své stanoviště zde mají dalekohledy Evropské jižní observatoře (ESO), jejímž členem je i Česká republika. Na severu země nyní vyrůstá síť radioteleskopů ALMA, která se zaměří na výzkum studeného a vzdáleného vesmíru.
Světlo jako záření
Světlo, díky kterému vidíme předměty, ale třeba také hvězdy, Měsíc a planety, považují fyzikové za elektromagnetické záření. Skládá se z částic (fotonů), ale také se podobá vlnění. Existují druhy záření, které pouhým okem nevidíme a liší se v závislosti na vlnové délce (velikosti vln). Pokud má záření kratší vlnovou délku než viditelné světlo, je pro lidské zdraví nebezpečné (například ultrafialové nebo rentgenové záření). Záření s delší vlnovou délkou je naopak neškodné. S infračerveným zářením se můžeme setkat třeba v dálkových ovladačích, s mikrovlnami v mikrovlnce a díky nejdelším rádiovým vlnám si můžeme naladit rádio nebo televizi. Radioteleskopy ALMA budou pozorovat vesmír na vlnových délkách, které se nacházejí mezi infračerveným zářením a mikrovlnami.
Extrémní podmínky
ALMA sice znamená španělsky „duše“ ale v tomto případě jde o zkratku sítě radioteleskopů Atacama Large Millimeter/sub-millimeter Array (česky Atacamská velká milimetrová/submilimetrová anténní soustava), kterou staví Evropa, USA a některé asijské země na severu Chile v místě, které se jmenuje Llano de Chajnantor (čti džano de čachnantor). Jedná se o jedno z nejsušších míst na světě, na kterém neprší i desítky let. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce (5000 metrů nad mořem) se musí vědci a personál observatoře vypořádat s řídkým vzduchem. Ten je však krásně čistý a tedy ideální pro astronomická pozorování.
Šest desítek antén
V současné době disponuje ALMA 21 anténami. Po dokončení kolem roku 2013 bude na chilské planině rozmístěno 66 antén. 54 z nich bude mít průměr 12 metrů, zbývající budou mít průměr 7 metrů. Jednotlivé antény fungují na podobném principu jako například parabola pro příjem satelitní televize. V obou případech přichází záření (signál) z vesmíru a odráží se o parabolu (talíř) směrem do detektoru. Antény sice mají hmotnost okolo 115 tun, ale jsou postaveny tak, aby je bylo možné snadno převážet. Vědci tak mohou utvořit kompaktní formaci, kdy se všechny antény vměstnají do oblasti o průměru 150 metrů, mohou je ale také „rozházet“ v délce až 16 kilometrů. K přepravě antén slouží dvojice obřích transportérů, kterým astronomové říkají Otto a Lore. Transportér má na délku 20 metrů, na šířku 10 metrů a je vybaven 28 koly, které pohání dva dieselové motory. Maximální rychlost s naloženou anténou je „šnečí tempo“ 12 km/h.
Malá ochutnávka
Astronomové zatím pozorovali vesmír jen 16 anténami. Už první snímky je však nadchly, a to se jedná o pouhou ochutnávku toho, co uvidí po zapojení zbývajících antén. ALMA se zaměří na chladné vesmírné objekty, které nejsou viditelné běžným dalekohledem. Jedná se například o oblaka prachu a plynu, ze kterých vznikají hvězdy a planety. Kromě toho se ALMA podívá na zoubek velmi vzdáleným objektům, které vznikaly v době, kdy byl vesmír ještě velmi mladý.
Král radioteleskopů
Zatímco ALMA se skládá z mnoha menších antén, největší celistvý radioteleskop na světě najdeme v Portoriku. Ano, je to ten, ve kterém se klouzal James Bond ve filmu Zlaté oko. Radioteleskop Arecibo má anténu o průměru 305 metrů a kromě výzkumu vesmíru se zabývá i hledáním signálů případných mimozemských civilizací. Pracuje s delšími rádiovými vlnami než síť ALMA. Na podobných vlnách jako ALMA pracuje další radioteleskop – GTM v Mexiku s anténou o průměru 50 metrů.
