Závislost si lze vypěstovat prakticky na čemkoli. Lékaři zdokumentovali třeba neodolatelné pokušení po kousání ledu, pojídání hlíny nebo olizování křídy. Ostatně stačí, když se projdete po ulici, a dost možná narazíte na někoho s očividnou závislostí na piercingu, tetování nebo návštěvách solária. Většina takových psychických stavů není tak docela k pousmání. Novým přírůstkem do této nešťastné rodiny je závislost na internetu.
Svět? Myslíš Warcraft?
Internetová závislost má mnoho podob. Někdo se nemůže odtrhnout od nekonečného brouzdání slevovými kupony, jiný beznadějně utrácí v online casinu. Jednou z nejzávažnějších forem je závislost na online hrách. Možná si vzpomenete, jak před pár lety každý druhý propadl farmaření na Facebooku. A to šlo jen o bezcílné klikání s jednoduchou grafikou. Teď si představte, jak může na někoho se sklonem k herní závislosti zapůsobit třeba World of Warcraft nebo nové online Star Wars. Obrovský svět plný hráčů, objevování a dobrodružství. Minulé generace to měly jednodušší – odtrhnout se od kostrbaté single-player arkády jde snáz, než vypnout něco, co bude dál žít i potom, co zadáte log out.
Krev na klávesnici
První závislák na internetových hrách se objevil už před dvaceti lety. Jistý britský student získal na vysokoškolské koleji připojení k internetu a tak mu propadl, že místo studia trávil celé dny u online hry na hrdiny. Vzhledem k tomu, že šlo o černobílou textovou hru, to můžeme dnes považovat za opravdu heroický výkon. Současné případy jsou ale tragické. Před několika lety spáchal sebevraždu čínský kluk, přesvědčený, že po smrti se dostane do světa svých hrdinů ve World of Warcraft. Další hráč zemřel na infarkt po padesáti hodinách nepřetržitého hraní Starcraftu. Jednadvacetiletý Američan ukončil dobrovolně svůj život poté, co se pohádal se svou dívkou ve hře Everquest. I těm nejzatvrzelejším cynikům po takových neštěstích ztuhnul úsměv. V Anglii dokonce před dvěma lety otevřeli kliniku s odvykací kúrou pro ty, co se nemohou odtrhnout od počítače. Zde podstupují abstinenční program, podobný tomu, jaký znají alkoholici nebo gambleři.
Virtuální život
Teď máte možná pocit, že hry jsou ztělesnění zla. Ve skutečnosti na nich není nic špatného a odborníci se shodují, že pro relaxaci jsou dokonce mnohem lepší, než například pasivní čučení na televizi. Ale všeho moc škodí. Ti, kteří tráví noci se svým virtuálním hrdinou, s nímž prožívají fantastická dobrodružství, tímto způsobem hledají zážitky, které jim jejich život nemůže přinést. Jenže kvůli tomu, že tráví celé odpoledne a večery u počítače, začnou svůj osobní život skutečně ztrácet. Dostanou se do bludného kruhu a nakonec jim opravdu nezbyde nikdo jiný než virtuální alter ego – byť na sebevyšším levelu, je to tragédie.
Napiš mi na Facebook. Kdykoli
Internetovou drogou číslo dvě jsou sociální sítě – nejčastěji Facebook, Twitter nebo YouTube. Od chorobného hraní se liší způsobem, jakým umožňují uniknout od reality. Zatímco hry vytváří nový, jiný a fantaskní svět, sociální sítě pracují s tím opravdovým. Mění ale jeho pravidla. Můžete si s někým psát, můžete si prohlížet fotky známých, číst si, co se jim přihodilo, psát jim komentáře... nic z toho však není opravdové setkání. Sociální sítě jsou pastí hlavně pro ty, kteří se necítí dobře ve společnosti a příliš si nevěří. Je snadné žít se spoustou kamarádů virtuálně, v pohodlí domova jim psát všechno možné a třeba se i naoko stát někým úplně jiným. Tahle iluze ale nemůže vydržet věčně a vždycky nakonec přinese neštěstí. Přestože internet je úžasný právě tím, že každou chvíli tam můžeme najít něco nového, je důležité mít na paměti základní pravidlo – on je tu pro nás, ne my pro něj.
