V Praze uvidíte za výlohou ledacos... skleničky, matrojšky, airbus... Když se vydáte od Národního divadla k Petřínu a za mostem zahnete druhou ulici doleva, koukejte se do výloh, vážně tam je. Simulátor Airbusu A320, dokonce i s mrňavou kabinou pro cestující. Jestli se chcete proletět, račte vstoupit.
Probojovat se do kokpitu skutečného dopravního letadla je dnes pro normálního smrtelníka prakticky nemožné. O to jsou simulátory zajímavější. Není jich moc a nejsou nijak dostupné. Naštěstí až na pár výjimek. Jednou z nich je iPilot, síť simulátorů neznámějších dopravních letadel rozesetá po Evropě. Od začátku února 2012 je jeden i v Praze.
Od začátku do konce
V kokpitu je všechno, co čekáte. Kompletní a hlavně plně funkční avionika – tedy hromada páček, táhel a displejů – a naštěstí také instruktor. Muž s licencí dopravního pilota na sedačce druhého pilota. Vzhledem ke schopnostem většiny návštěvníků by měl sedět spíš na sedadle kapitána, ale to je vyhrazeno vám, povětšinou letecké nule. Se základními pilotními zkušenostmi alespoň z ultralightu dokážete celkem uspokojivě letět.
Nejzajímavější na tom všem ale není samotný let, nýbrž všechno kolem. Řídit virtuální nezničitelné letadlo ve vzduchu není zas tak složité a přistát s ním je zajímavé, ale když se to nepovede, nic se nestane. Je to jen hra. Ten správný rozměr to dostává ve chvíli, kdy od začátku do konce dodržujete všechny procedury skutečného pilota. Programujete navigační počítač (už umíme restartovat airbus), zadáváte údaje o váze, prostě se seznámíte se všemi tlačítky a páčkami v kokpitu. Všechny jsou funkční, a že jich je.
Sidestick, centerstick, joystick
Váš „druhý“ pilot vás sice neustále chválí, jak vám ten přibližovací manévr skvěle jde, ale po očku vidíte, že vám svým sidestickem letadlo neustále koriguje. Sidestick je joystick, ovšem po vašem boku. Jeho klasické jméno asi nebylo pro řízení letadla dost honosné. Jen tak mimochodem, klasický knipl je centerstick. Ať ale ovládacím prvkům říkáte profesionální hantýrkou nebo se ptáte, jestli ten červený čudlík střílí rakety, důležité je, že tohle létání není legrácka typu „co se stane, když zmáčknu tohle“. Let je celou dobu pod kontrolou profíka, který se snaží zachraňovat vaše přehmaty a hlavně vás něco naučit. Vždy se alespoň pokusí zajistit, abyste letadlem neřízli o zem. Ovšem pokud udržíte alespoň dva podvozky ze tří na dráze, tak mu nějaké rozorání okolí letiště nevadí.
Bojíte se létat? Leťte
Na vyzkoušení virtuálního Airbusu jsme měli hromadu času a bylo to skvělé. Přistávat na dnes už zrušené letiště v Hongkongu, zatáčet mezi mrakodrapy a zkusit nespadnout do moře bylo stejně zajímavé jako poctivě od začátku do konce provedený let z Prahy do Karlových Varů. Na výběr je 24 000 letišť po celém světě, od těch neznámějších po ty nejnebezpečnější. Sebekriticky musíme uznat, že je dobře, že systém nesimuluje i cestující. Ti by z polohrubého dosednutí měli asi menší radost než jejich skoropilot.
Simulátor navštěvují všichni – od profíků přes zkušené amatéry po lidi, kteří se bojí létat. Právě jim je určena seance dokazující, že letadlo není zas tak nebezpečné, jak vypadá. Věděli jste, že k letu ani nepotřebuje všechny motory? Někoho to uklidní, jiného ne. Ať už se chcete zlepšit ve vysoké pilotáži nebo prostě zažít výhled z kapitánova okna, teď už můžete. I když je vám jen dvanáct let.
