Kde je moje létající auto? Oblíbená hláška na druhé straně oceánu, kterou si můžete nechat dát i na tričko. U nás nedává smysl, ale ve Spojených státech se celá druhá polovina minulého století nesla v duchu hesla „nic není nemožné“ a létající auta se pravidelně objevovala na obálkách časopisů. U nás to tak žhavé nebylo. Sice se čas od času takové články objevily (ábíčko bylo jedním z mála časopisů, kde jste mohli na podobné nápady narazit a žasnout), ale létající auta tu nikdo nestavěl. V jiných zemích se ale stala symbolem snílků a šílených vynálezců stejně jako znakem epochy, která nikdy nenastala. Doby, kdy za nás pracují stroje a my si jen tak poletujeme v autech nad městy.
Holandská tříkolka
Zatím o tom můžeme jen snít, ale pravdou je, že létající auta existují. Je jich hned několik, ale jen se jaksi moc neprodávají. Ale vynálezci se nevzdávají, takže tu máme další. Pochází z Holandska a není to auto říznuté letadlem, ale kapotovaná motorka říznutá vírníkem. A celé dohromady to vypadá fakt dobře. Jako něco, co se namíchlo a při hodně divoké herní seanci vyletělo z televize a zamířilo do reálného světa.
PAL-V ONE je dvoumístná tříkolka pro dva pasažéry, která se v zatáčkách naklání jako motorka. Je to v praxi použitý systém, o kterém jsme psali v ábíčku někdy v roce 2000. Podle rychlosti auta hydraulika mění poměr mezi náklonem a zatočením předního kola. Čím jedete pomaleji, tím více řídíte směr předním kolečkem, jakmile šlápnete na plyn, začne se tříkolka v zatáčkách naklánět jako motorka a přední kolo zatáčet jen mírně. Díky tomu je jízda s ní opravdu jízda. Není třeba ubírat plyn, stačí se nebát. Vážně se to nepřeklopí.
Z auta letadlo
Pokud vám pohyb v náklonu přestane dělat problémy, přichází na řadu let. PAL-V není letadlo, ale vírník. Něco mezi vrtulníkem a letadlem: místo křídel má velký rotor, ovšem bez pohonu. Horní vrtule se volně otáčí a poháněná je tlačná vrtule vzadu. PAL-V neumí startovat kolmo jako vrtulník ani viset ve vzduchu. Rozjíždí se jako normální letadlo a také tak přistává. Tlačná vrtule zabere, horní rotor se prouděním vzduchu roztočí a na pouhých 160 metrech se vznesete. Pro přistání jich stačí dokonce jen 30. Nejvtipnější je ale přeměna z autíčka na vírník. Většina se děje automaticky, jen směrovce musíte pomoci. Horní rotor se vysune a společně s ním se natáhne „ocas“. Tlačná vrtule se rozloží a stejně snadno se i sama složí. Udělat z auta letadlo nebo z letadla auto je otázkou několika minut.
Vrtule to ubrzdí
PAL-V je bezpečné, alespoň pokud se vyhnete leteckým koridorům, kde byste se mohli s něčím srazit a budete si držet dostatečnou výšku. Když to s ní nepřeženete, nemusíte ani váš přelet hlásit řízení letového provozu. Vírník má navíc jednu velkou výhodu – dokud má horní rotor, nemůže v podstatě spadnout. Vrtule totiž bude vždycky sloužit jako padák. Jeden čas se dokonce uvažovalo, že by podobný systém využívali parašutisté, jejichž klesání by brzdila nepoháněná vrtule.
Když si to shrneme – je to pěkné, je to výkonné, je to skladné, je to bezpečné a je s tím legrace. Co víc si od létajícího auta ještě přát? Vyrábět by se PAL-V mělo snad příští rok. Pokud se neuchytí ani jeho následníci, které už v továrně připravují, létající auta nám asi nejsou souzena. Přitom my bychom si do redakce hned jedno pořídili.
