Podívejte se na současná auta a charakterizujte je pár slovy. Třeba třemi. Jde to? Moc ne, co? Většinou by z toho vyšlo: kulatá, eee... kulatá, na čtyřech kolech... Současná auta jsou prostě nudná, všechna stejná. Jsou sice spolehlivá, bezobslužná, pohodlná, ale nezajímavá. Když něco uděláte špatně, napraví to za vás... občas si říkáte, kdo koho tady vlastně řídí. Účel to plní, dostanete se do cíle, není vám přitom zima a nejspíš se vám ani nic nestane, jenže auta kdysi byla i něco jiného. Měla duši, svoje vrtochy, slabé a silné stránky, museli jste jim rozumět, a pokud jste to dokázali, rozuměla ona vám. Jako koně.
Auto pro radost
Dnes už je takových aut minimum, rozhodně ne nových. Kdo by taky chtěl platit za něco, s čím bude akorát hromada starostí, budete v tom mrznout a budete to muset umět řídit? Budete se divit, ale najdou se. Třeba my. A tak, když v Anglii vyjelo z jedné z nejstarších automobilek světa auto, které jako by patřilo na začátek minulého století, do zlaté éry motorizmu, kdy se smělo vše, neváhali jsme a vypravili se za ním. Ta automobilka se jmenuje Morgan a je to živoucí skanzen: Pořád patří rodině Morganů a její současný majitel, Peter Morgan je vnukem jejího zakladatele Harryho Fredericka Stanleye Morgana. Peter je chlap od rány, který se s vámi při rozhovoru nemaže, ale na druhou stranu o své továrně ví všechno. „Když si sednete do Morganu, začnete se smát,“ shrnul výhody svých aut. A o tom to je, ne o hromadě elektroniky a okénkách „v elektrice“.
Nic navíc
Tříkolka Morgan 3 Wheeler okýnka s elektrickým stahováním nemá, ona vlastně nemá vůbec žádná okna. Ani střechu, dokonce ani stahovací střechu. Když v autě sedíte, můžete si sáhnout na zem nebo na výfuk. Nedá se mu posunovat sedačka, jen pedály mají tři polohy (ale musí se posunovat v dílně s bednou nářadí), štítky před vámi jsou tak malé, že na vás stejně fouká a na pravou ruku držící volant vám fouká vždycky. Bez letecké kukly a brýlí se v tom nedá v podstatě jezdit. Morgan 3 Wheeler je prostě úžasné auto! Opravdu, nemyslíme to ironicky. Auto ze starých časů, kdy se plná nádrž u formule poznala tak, že benzin ze sudu natekl pilotovi za krk a ten, politý palivem, vyrazil na trať bez jediné bezpečností bariéry.
Živoucí skanzen
Stejně zajímavý je i postup výroby tříkolky. Auto sice pohání moderní motor, ale jeho karoserie se vyrábí stejně jako před sto lety – ze dřeva a hliníku ručně. Každý kus je originál. Dřevo na konstrukci „trupu“ se ohýbá jak při stavbě lodí, hliník je ručně vyklepáván, na auto do jeho vzniku sáhne tolik lidí, že se s nimi normální velkosériový vůz nesetká za celý život. V továrně uvidíte profese, jaké jsou už snad jen v restaurátorských dílnách. Udělat si exkurzi napříč fabrikou není problém, takže kdybyste někdy jeli kolem Malvern v hrabství Worcestershire, zastavte se.
Auto s osobností
Ruční výroba má i své nedostatky. „Náš“ vůz nebyl z těch 100% spolehlivých, pravda, také nebyl nový, ale je prostě znát, že Morgan je auto s osobností a svými vrtochy. Vyrazili jsme s ním z továrny na konec světa – na nejjižnější místo Anglie – Land’s End v Cornwallu, do světa rozeklaných skal, menhirů a nádherných silniček klikatících se nad mořem. Měli jsme strach, jestli se tříkolka nebude mít touhu překlopit, přeci jen má o kolečko méně. Držela jak přibitá! Takhle stabilní auto jsme už dlouho neřídili, a přitom když chcete, stačí přidat pořádně plyn a zadní kolo se nechá rádo utrhnout do řízeného smyku. S tímhle autem je fakt legrace.
Dokonce i když nejede, což se nám párkrát stalo. Možná to bylo Cornwallem, možné naší zuřivou tříkolkou, ale lidí, kteří vám tak ochotně pomůžou, když s autem stojíte uprostřed lesa, v Evropě jen tak nenajdete. Prostě auto, do kterého si sednete a začnete se smát. A dojedete s ním až na konec světa.
