Curiosity znamená v angličtině zvědavost. Jak přistání Zvědavé sondy (jak jsme ji překřtili v redakci) dopadlo, nevíme, protože k němu došlo po uzávěrce tohoto čísla 6. srpna brzy ráno našeho času. Zatím se tedy podívejme na to, jak to mělo vypadat podle plánu a co má Curiosity vlastně za úkol.
4 na kolečkách
Na Marsu v minulosti přistála řada sond, ale jen čtyři měly kolečka pro pohyb na povrchu rudé planety. První bylo v roce 1997 vozítko Sojourner, které mělo velikost srovnatelnou s mikrovlnou troubou. V lednu 2004 přistály na povrchu podstatně větší dvojčata: vozítka Spirit a Opportunity. Přestože se očekávalo, že vydrží jen několik měsíců, Spirit vydržel až do roku 2010 a Opportunity pracuje dodnes! Nejnovějším přírůstkem je sonda Curiosity, jinak také Mars Science Laboratory, o velikosti malého auta a hmotnosti 900 kg.
Pojízdná laborka
Zatímco předešlá vozítka byla napájena solárními panely, Curiosity je tak velký, že by tento zdroj energie nestačil. Proto má vlastní „elektrárnu“ v podobě generátoru, který využívá rozpadu radioaktivních prvků. Curiosity je také přímo prošpikován vědeckými přístroji. Na palubě má tři kamery, řadu přístrojů pro studium chemického složení povrchu, ale také stanici k výzkumu atmosférického tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu, směru a rychlosti větru a úrovně ultrafialového záření. Zajímavé je robotické rameno, které bude odebírat vzorky marsovské půdy a dopravovat je do malé pece. Tam se z nich za teploty 1000 °C uvolní plyny, které budou zkoumat další tři přístroje. Ze získaných dat chtějí vědci vyčíst informace o složení půdy i o tom, jak vypadalo klima na Marsu v průběhu věků a hlavně – jestli na něm někdy byl život.
Plně automatické přistání
Místem přistání sondy Curiosity je kráter Gale, který má průměr asi 150 km a jeho stáří se odhaduje na 3,8 miliard let. Je tak vstupní branou do geologické historie planety.
Celé přistávání sondy Curiosity probíhalo zcela automaticky. Vědci na Zemi do něj nikterak nezasahovali a koneckonců ani nemohli. Signál letěl z Marsu na Zemi asi 14 minut. I kdyby byl příkaz odeslán zpět okamžitě, trvala by mu cesta zpět dalších 14 minut. Celé přistání přitom trvalo minut jen sedm. Vzhledem k náročnosti označuje NASA tuto dobu jako sedm minut hrůzy.
Čekání na fotky
Záznam z přistání (a to dokonce v HD kvalitě) by měla pořídit kamera MARDI, která začala snímkovat ve výšce 3,7 km nad povrchem Marsu. Za jednu sekundu pořídila pět snímků a pracovala dvě minuty. Na unikátní fotky z přistání si ale musíme počkat. Curiosity ho bude posílat přes sondy na oběžné dráze Marsu postupně, přednost mají jiná data.
