Před několika lety jich byly plné kopce, dnes v České republice nepotkáte ani jedinou. O čem je řeč? O minikárách, které na rozdíl od motokár nemají žádnou pohonnou jednotku. Tu nahrazuje zemská přitažlivost. Proto mohou minikáry jezdit jenom z kopce. U nás se tomuto sportu věnuje pouze deset jezdců, z tohoto důvodu se zde žádné sjezdové závody nejezdí. Domácí borci proto vyráží do zahraničí, například do Německa, Itálie, Francie. V minikárách se jezdí seriál závodů Evropského poháru i regulérní Mistrovství Evropy, které se bude v roce 2014 konat u nás.
Kde vzít minikáru
Používaná technika se liší podle konkrétní kategorie, v níž jezdec nebo posádka bojuje. Minikáry, to nejsou jen monoposty, ale i dvoumístné stroje či sajdkáry. Některé jsou od motokáry téměř k nerozeznání, jiné mají celokapotáž kvůli aerodynamice. Důležitou úlohu hraje také podvozek. Někteří závodníci si minikáry sami vyrábějí, jiní koupí hotový stroj. Na zcela nový je zapotřebí přibližně 55 000 korun, pokud chcete skutečně špičkové náčiní. Starší minikáru koupíte přibližně za 25 000 až 30 000 korun. Je to hodně, ale pořád mnohem méně, než kolik byste dali za motokáru nebo dokonce závodní automobil.
Každý do své kategorie
Závodit v minikárách může každý, komu je více jak 6 let. Jezdci jsou rozděleni do věkových skupin, a tak si závodnický potěr se čtrnáctiletými mazáky síly měřit nebude. Stejně tak se není důvod obávat zkušených dospělých, ti mají svou skupinu C4, pro piloty ve věku 18 a více. Nejmladší patří do třídy C1, která sdružuje jezdce a jezdkyně ve věkovém rozmezí 6 až 9 let, následuje C2 pro 10 až 13 let staré závodníky a C3 pro borce ve věku 14 až 17 let. Kromě těchto tříd pro kapotované monoposty se ještě jezdí třídy C8 a C9, což jsou káry vzhledově podobné motokárám. Zapomenout nesmíme ani na třídy C5, C6 a C7 sdružující již zmiňované dvoumístné stroje, konkrétně sajdkáry, bobcar (jezdci za sebou) a carrioly, v nichž závodníci téměř leží.
Drama na trati
Samotné závody jsou na čas, kdo dokáže daný úsek zdolat rychleji, vyhrává. Zdá se vám to snadné? Tak si představte, že sedíte v monopostu jen pár centimetrů nad zemí a svištíte z kopce rychlostí okolo 80 km/h. Letíte těsně nad sluncem rozpálenou silnicí, nad níž se horkem tetelí vzduch. Jeho svist okolo přilby a zvuk odvalujících se pneumatik prozrazuje, jak pekelný je sklon kopce, z něhož právě uháníte. Okolní krajina se rozmazává, adrenalin stoupá a sekundy běží. Budete v cíli dřív než soupeři? Najdete v sobě dost odvahy a zároveň rozumu pro volbu správné rychlosti a jízdní stopy zatáčkou? Není ostudou při prvních jízdách brzdit více než ostatní. Teprve až se zkušenostmi přichází větší jistota a umění odhadnout nájezdovou rychlost do zatáček. Kdo to zkusí, pochopí.
Na začátku bylo ábíčko
Historie minikárového sportu v České republice sahá daleko do minulosti. V roce 1963 se totiž redaktoři časopisu ABC začali zamýšlet nad zvyšujícím se počtem úrazů dětí, které jezdily na neodborně postavených vozíčcích. Výsledkem byl plánek Mirka Koláře na vozítko Svišť, který ábíčko uveřejnilo o rok později! Podle slovenského výrazu pro slovo hlomozit, tedy hurtovat, se mu začalo říkat hurtovnice. V roce 1968 se pak uskutečnilo historicky první mistrovství, tehdy ještě Československé socialistické republiky o pohár časopisu ABC. O rok později přišlo druhé mistrovství republiky, které dokonce v přímém přenosu přenášela Československá televize. Mistrovství České republiky ve sjezdu existuje i dnes. Koná se pod záštitou Ústředního automotoklubu ÚAMK a započítávají se do něj vybrané závody Evropského poháru. Tak co, neláká vás to?
