Anaglyfické brýle
Ačkoli podle jména se zdá, že jde o alchymistickou pomůcku, ve skutečnosti nejsou anaglyfy vůbec tajemné. Jedná se totiž o staré známé červenomodré brýle. Fungují na principu doplňkových barev, které se nachází na opačných koncích barevné škály. Jako nejvhodnější se ukázal právě protiklad červené a azurové. Když se obrázek převede do červeno-bílého spektra a podíváme se na něj azurovým filtrem, barvy se vzájemně vyruší a bude se nám zdát normální. Pak už stačí jen přidat azurovo-bílou vrstvu a obě na sebe položit. Díky tomu, že levé i pravé oko vnímají jen jednu vrstvu obrazu z trochu odlišné perspektivy, dodá mozek celku iluzi prostoru.
Polarizační brýle
Tento typ je trochu podobný anaglyfickým, ale je již mnohem sofistikovanější. Sklíčka brýlí mají odlišnou polarizaci. To znamená, že blokují určité barvy (podobná technologie se používá třeba u lyžařských brýlí, které eliminují oslnivě bílou). Projektor v kině promítá najednou dva obrazy, přičemž každé oko dokáže zachytit jen ten svůj. Když se v mozku obě projekce spojí, vyvolává to věrohodný trojrozměrný dojem.
Aktivní brýle
Další způsob 3D zobrazování už nenabízí jen obroučky s více či méně vymakanými sklíčky. Výplně u aktivních brýlí obsahují vrstvu kapalných krystalů, které je dokážou na povel ztmavit. Pomocí bezdrátového propojení s televizí umí v přesných intervalech zatmívat levé či pravé oko. Toto blikání je tak rychlé, že ho nejde postřehnout, ale střídání levého a pravého obrazu navozuje efekt třetího rozměru. Jedná se o zatím nejpokročilejší a nejkvalitnější technologii, na druhou stranu neustálé blikání často způsobuje bolesti hlavy.
