Jak se tiskne ve 3D můžete vidět také ve videu pod tímto odkazem:
Co to je 3D tiskárna? Většina lidí ji naživo nikdy neviděla. Je to zařízení, které dokáže vytvořit téměř jakýkoliv prostorový objekt, který mu v počítači zadáte. A protože technologie výroby takového objektu je velmi podobná technologii obyčejného tisku na inkoustové tiskárně, dostalo zařízení název 3D tiskárna.
Podobně jako 2D
V inkoustové tiskárně, kterou používáte např. na vytištění domácího úkolu, přenáší text na papír tzv. tisková hlava. Ta má za úkol dávkovat kapičky inkoustu na papír tak, aby vytvořily část textu nebo obrázku. Inkoust na posouvajícím se papíře postupně ulpívá a po chvíli je vytištěná stránka na světě. Tisková hlava v 3D tiskárně místo inkoustu dávkuje plast. Představte si ji jako uzoučkou trubičku, která se rozžhaví tak, že taví plast, který z trubičky vytéká a ulpívá nikoliv na papíře, ale na povrchu tiskového stolu.
Tiskne v patrech
Tisková hlava 3D tiskárny těsně nad povrchem tiskového stolu opisuje tvar podstavy vytvářeného objektu. Proužek vytékajícího plastu tvar postupně vykresluje a hned zasychá. Když dokončí podstavu, posune se tiskový stůl o trošku dolů a tisková hlava pokračuje v nanášení plastu v dalším patře objektu. Takto se po miniaturních patrech postupně vytiskne celý objekt. A protože roztavený plast je lepivý, snadno se přilepí k již vytvořené tuhé části objektu. Na konci z tiskárny vyndáte vytisknutý předmět, který je celkem dost pevný.
Postavit nebo koupit?
3D tiskárnu si můžete vyrobit i sami, protože na internetu existují podrobné plány a dokonce i software pro její ovládání. Vše je open source, v tzv. otevřeném zdroji. Dobrovolníci samotné plány i software neustále zdokonalují a výsledky své práce zveřejňují pro ostatní zájemce na internetu. Nutno ale říct, že pustit se do stavby vlastní 3D tiskárny, vyžaduje velké technické znalosti, a to nejen konstrukční, ale především programátorské. Tudíž to není pro každého a určitě potěší fakt, že si člověk může tuto technickou vychytávku jednoduše koupit. Stále to sice není nic laciného, ale tu možnost už máme.
Náš test
My jsme si vypůjčili 3D tiskárnu EASY3DMAKER českého výrobce 3Dfactories. Už jen první dojem z tohoto přístroje byl úžasný. Tiskárna vypadá surově technicky a neschovává se do žádného designového obalu. Ovládací serva, elektronika, tisková hlava i cívka s materiálem, to všechno zůstává odhaleno a vy si to můžete během tisku nerušeně prohlížet. Není divu, že si přístroj kupují nejen lidé, kteří jej potřebují ke své práci, ale i mnoho nadšenců jako krásnou technickou dekoraci do bytu. Dostali jsme školení, jak přístroj ovládat, jednu cívku materiálu, DVD s programem, lepidlo, imbusový klíč a obyčejnou špachtli, kterou se na závěr vytištěný předmět ze stolu odloupne. Teď ale trošku předbíhám.
Tiskneme zeleně
Před prvním tiskem se přístroj musí zkalibrovat. Stůl se pomocí imbusového klíče nastaví těsně pod trysku a vyrovná do dokonalé roviny. Tiskárna se k počítači připojuje přes USB kabel. Pohyb stolu i trysky se pak ovládá pomocí softwaru. Do trysky se zavede materiál, což je tuhý plast ve formě tenké struny namotané na cívce. My jsme na test dostali jedovatě zelený, takže jsme pak všechny předměty tiskli v této křiklavé barvě. Před tiskem je třeba rozehřát trysku tiskové hlavy na provozní teplotu kolem 230 oC. Má v sobě topné tělísko a teploměr, takže vzrůstající teplotu můžete sledovat na monitoru počítače.
Program
Těsně před samotným tiskem je třeba potřít tiskový stůl lepidlem, aby se první vrstva taveného plastu přilepila k povrchu a objekt během celého tisku pevně držel na stole. Program na ovládání tiskárny je celkem jednoduchý. Načtete si do něj objekt, který může být připravený téměř v kterémkoliv 3D modelovacím programu (Blender, 3D Studio, Cinema 4D atd.). Zadáte příkaz „Vygenerovat G-code“, po němž program vypočítá všechny tahy, které tiskárna během tisku provede. Na konci výpočtu program zobrazí čas, který tisk zabere a délku materiálu, který spotřebuje. Nezbývá než zmáčknout tlačítko „Tisk“.
Nejde nám to
3D tiskárna si při práci zpívá. Jak se hlava posouvá nad povrchem tiskového stolu, servomotorky, které jí pohybují, bručí, vrčí, pískají a skřípají, což vyvolává dojem jakési robotické melodie. Při prvních pokusech tisku přišla také první zklamání. Někdy se mám napůl vytisknutý objekt od tiskového stolu odlepil, jindy se na okraji vytvořil nátavek umělé hmoty, který tvar objektu postupně zničil, případně jsme při zadání parametrů tisku vytvořili příliš tenké stěny objektu a ten se nám začal na některých místech roztékat. Postupně jsme se ale naučili, na co si dávat pozor a většina tištěných objektů se nám nakonec povedla.
Je to frajeřina
Tiskárna EASY3DMAKER je svou konstrukcí i dodávaným softwarem G3DMAKER přizpůsobena tomu, aby ji mohl ovládat i naprostý laik. I přesto jsme zpočátku bojovali s problémy především v nastavení. Tisknout trojrozměrně je hlavně velká frajeřina. Do redakce se k nám sbíhali kolegové novináři téměř z celého vydavatelství a obdivovali ten zázrak techniky. Ale myslet si, že jinak je 3D tiskárna k ničemu, by byl velký omyl. Tiskárnu, kterou jsme testovali, dobře využijí např. designéři, modeláři či konstruktéři malých nástrojů. Dnes se už dokonce v praxi zkoušejí obří 3D tiskárny, které na podobné technologii mohou tisknout i obytné domy! Tak uvidíme, třeba za pár let budeme žít ve vytištěném světě.
